V čem mě alternativní školství inspirovalo a proč
Ahoj :-)
Zkouškové je v plném proudu a každá minuta je nám, vysokoškolákům, nesmírně drahá. Proto se tu nebudu dlouze rozepisovat. Na vlastní kreativní tvorbu bohužel v poslední době nemám času ani energie, ale protože mi bylo líto, že je tu poslední dobou trochu prázdno, rozhodla jsem se s vámi podělit o esej/úvahu o alternativních mateřských školách, kterou jsem psala do jednoho volitelného předmětu. Bohužel mě velmi omezoval maximální povolený rozsah, který jsem naplnila téměř do písmene. Snad se mi ale i tak povedlo dostatečně vyjádřit své myšlenky. Třeba to někoho z vás zaujme. Každopádně budu velmi ráda za vaše názory na toto téma, takže se o ně neváhejte podělit v komentářích. ;)
Přeji vám krásné dny
vaše Illienel
V současné době je velmi mnoho rodičů i dětí nespokojených s úrovní a kvalitou státem poskytovaného vzdělávání. Základní i střední školy mají problémy s patologickými jevy, velkým množstvím žáků v jedné třídě, přístupem vyučujících, jednotvárností výuky, nerespektováním speciálních potřeb žáků, příliš vysokými nebo příliš nízkými nároky, nepřiměřeným tempem, stresujícím prostředím apod.
Čím dál více rodičů řeší tuto situaci tím, že zaměří svou pozornost na nabídku tzv. alternativních škol v přesvědčení, že je tato volba tou nejlepší. Tento trend se dnes navíc netýká jen povinné školní docházky. Alternativní přístupy a různá zaměření najdeme už i v mateřských školách. Mezi alternativními MŠ tak můžeme volit např. mateřské školy montessori, daltonské, waldorfské, mateřské školy začít spolu, zdravé školy nebo MŠ s integrovanou tematickou výukou. Někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že být "alternativní školou" znamená zpravidla být lepší než běžná státní škola. Jiní nedají dopustit na klasické vzdělávání, které sami absolvovali. Kde je tedy pravda? Jak najít pro dítě tu nejlepší školu?
Jako dítě jsem navštěvovala obyčejnou státní mateřskou školu. Zažila jsem si hodné paní učitelky i takové, kterých jsem se bála. Ve třídě nás bylo kolem třiceti. Chvil, kdy měl člověk šanci na přímý a osobní kontakt s učitelkou, bylo opravdu málo. Průbojnější děti si hrály ve skupinkách v hracích koutcích nebo s velkými hračkami. Aktivnější děti se honily a po nějaké době byly napomenuty. Introvertní a méně průbojné děti sedávaly s knížkou nebo papírem a pastelkami u stolečku či si v rožku tiše skládaly puzzle. Když paní učitelka zavelela, sesedly se děti do kolečka na koberec a nastal čas pro říkanky a hru "chodí pešek okolo". Když bylo pěkné počasí, šlo se na dvě hodiny na školní zahradu, kde se lozilo po prolézačkách nebo hrálo na hřišti. Občas procházka do okolí. Na obědech stále stejné jídlo, které bylo někdy k jídlu a někdy ne. Takovouto zkušenost má asi většina z nás. Když se na dobu strávenou v mateřské škole podívám zpětně, nepřijde mi, že by bylo nějak zvlášť o co stát. Nebyl to zážitek, o kterých bych nechtěla přijít. Ale na druhou stranu, dokud jsem nevěděla, že jsou i jiné školky, neměla jsem pocit, že by to muselo vypadat jinak. Proč by alternativní MŠ měly být lepší?A pokud jsou, tak v čem?
Alternativní mateřské školy jsou různé. Některé mají více společných prvků, jiné jsou diametrálně odlišné. Například struktura třída, stolky a police s výukovým materiálem, rozdělené dle oblastí v MŠ Začít spolu jsou podobné jako v Montessori, s jejími "centry".
V lesních školkách a mateřských školách s označením Zdravá škola se zase nesetkáme s jednotvárnou, někdy zdravou, jindy nezdravou a chuťově proměnlivou stravou. V řadě školek mají děti tematické programy, kdy se všechny aktivity a vzdělávací i tvořivé činnosti věnují danému projektu či tématu např. týden nebo celý měsíc. Někde je kladen důraz na umělecké, kreativní a pohybové nadání dětí, jinde na zvládání běžných činností a co největší samostatnost. Dokáže někdo říct, co z toho je pro dítě nejdůležitější a nejlepší? A máme na to vůbec právo?
Myslím, že se všichni shodneme na tom, že každé dítě je jedinečné a originální. Každé má jiné nadání, jiné zájmy, jiné slabiny, potřebuje pomoct v jiných oblastech a často vyžaduje jiný přístup. To však ve školních zřízeních s 30 dětmi ve třídě jednoduše není možné. A je lhostejné, jak kvalifikovaní a zkušení pracovníci (učitelé/učitelky, vychovatelé) se o děti starají nebo jak je zařízena a vybavena třída. Stále platí, že čím menší počet žáků na jednoho učitele, tím větší prostor pro individuální přístup. Malé třídy však můžou být i v klasických státních školách. A naopak není vždy pravidlo, že v alternativní školce není ve třídě větší počet žáků. O některé z těchto škol je velký zájem a proto jsou občas třídy skoro stejně početné, jako jinde.
Je někdo přesvědčen že jen v alternativní školce jsou kvalitní pedagogové? Učitelé pro mateřské školy studují tytéž školy a mají možnost získat stejnou praxi, bez ohledu na to, zda později nastoupí do státní nebo alternativní MŠ. Škola nevypovídá nic o kvalitě jednotlivých pracovníků. Pedagog je dobrý nebo špatný především na základě své osobnosti. Bez ohledu na to, kde pracuje.
Jsou to speciální pomůcky nebo speciálně zařízené třídy, co určuje kvalitu a vhodnost dané MŠ pro dítě? Některé děti si nejraději hrají na písku a lozí po stromech, jiné touží po hře na hudební nástroj, zpěvu a tanci, další dítě může lákat prohlížení encyklopedií a práce s různorodými nástroji...Jsem toho názoru, že bychom neměli posuzovat, která mateřská škola je lepší nebo horší, ale která je vhodnější nebo méně vhodná pro konkrétní (naše) dítě. Ne na základě obecného názoru, ne na základě představ rodičů, ale podle toho, jaké dítě je, co má rádo, jaký přístup a prostředí mu vyhovuje, k čemu má nadání a co mu naopak dělá problém. Dle mého názoru je velkou a častou chybou, když rodiče vybírají zařízení pro své dítě podle toho, co je samotné nejvíc oslovuje a co se jim líbí. Některé dítě může být nejšťastnější, prožije-li předškolní věk v lese. Pro jiné by to bylo utrpení. Někoho může bavit a rozvíjet přístup montessori. Jiné dítě dá přednost atmosféře a zaměření waldorfských škol. Nejlepší škola pro dítě je ta, kterou zvolíme dle jeho individuální osobnosti.
Co mě vždycky iritovalo byly nepřiměřeně velké a promíchané třídy. Třicet dětí s různými schopnostmi a povahami se tak dostane do jedné místnosti a musí v ní vydržet nejméně devět let. Že z toho pak může být devítileté peklo vím z vlastní zkušenosti.Myslím, že třída by měla mít maximálně deset lidí. Na stejné úrovni, pokud možno. Vynikne tak individualita každého. A to by měl být přeci cíl, ne?
OdpovědětVymazat[1]: určitě by 10 dětí na jednu třídu bylo super, ale přijde mi to dost nesplnitelné. Hlavně v poslední době, kdy jsou školy a školky přeplněné. A také opravdu hodně záleží na přístupu toho učitele. Někdo i se šesti dětmi se nedokáže soustředit na jejich nadání nebo osobnost. Obecně nelze říct, co ze škol je nejlepší. Může to třeba mít celou dobu skvělé výsledky a vypadat to jako nejlepší řešení, ale pak se tam sejde špatný kolektiv a celé to jde do zelí...
OdpovědětVymazat