"After all this time?"

Moji milí čtenáři a kamarádi!

Článkem o rozsahu sotva drabblate na Téma týdne to přesně před 4 lety všechno začalo...
Článkem o přesně 100 slovech na téma čajožroutové výzvy Klubu snílků to přesně po 4 letech...
NEKONČÍ! Ale šťastně pokračuje! :-) I po takové době...s tématem Severus Snape. :-)

Ano, dnes je pro mně i pro tento blog významný den. Výročí 4 let od založení tohoto blogu a prvního článku si žádá aktivitu. Žádá si další články. Dokončení věcí rozpracovaných, představení věcí nových. Bohužel, opět zápasím s nemocí (už asi 2 měsíce), únavou a nestíháním. Jak se již pro mne a tento blog stalo typickým. Ale nebojte, články přesto budou. :-) Ve chvíli, kdy jsem viděla, že rozepsaných článků mám víc než vydaných za poslední 2 roky, řekla jsem si, že s tím musím něco udělat. A hlavně - inspirace nechybí. Nápadů a materiálů na články mám spoustu. Jen urvat ten čas a energii, sednout si k počítači a sepsat to. Ale protože se během necelých 30 dnů staly dvě události, které mě velmi nakoply, a to smrt Alana Rickmana a zjištění, že už v těchto přátelských blogových vodách pluji celé 4 roky, můžete si být jisti, že dnešní památeční drabble je jen začátek. :-) A jakmile si urvu dost času i sil, budete se mít na co těšit. :-)

Do té doby vám přeji slunce nad hlavou a vítr v plachtách! At vaše lod drží správný směr a na palubě je veselo. :-)

Mám vás ráda a tento modrý záliv s majákem pro mě moc znamená, se všemi, kdo do něj občas vplují.
vaše Illienel


Zelený paprsek zasáhl rusovlasou ženu před sebou. Zelená v jejích očích bývala barvou života. Zelený odstín kouzla byl odstínem smrti. Oči Lily Evansové navždy pohasly. Jejich jiskra však zůstala v pohledu malého chlapce. Chlapce, pro kterého se obětovala. Chlapce, který přežil.

Manželé Potterovi byli mrtví. Lord Voldemort poražen. Jejich syn Harry oslavován jako hrdina. Sirotek, jehož útočištěm se stal dům nepřátelských mudlů. Život šel dál. Ne však pro Severuse. Nikdy nezapomněl na chvíli, kdy se dozvěděl krutou pravdu o smrti své milované. Jeho srdce zemřelo s ní. Do konce svých dnů žil jen pro jedny zelené oči a bílou laň.

Komentáře

  1. Irith10. února 2016 v 22:23

    To máš blog takhle dlouho? Hezké!
    A musím říct, že vůbec nechápu, jak můžeš zvládat dva blogy najednou, ale rozhodně ti s tímhle držím palce

    OdpovědětVymazat
  2. Tani10. února 2016 v 22:30

    Gratuluji!
    Čtyři roky-to je opravdu dlouhá doba. Vůbec si nedokážu představit, že by se můj blog dožil podobného čísla
    No, nezbývá mi, než Ti popřát spoustu nápadů ale hlavně volného času na tvoření a vydávání.

    OdpovědětVymazat
  3. Ilian12. února 2016 v 12:50

    Moc gratuluji ke krásnému výročí
    Doufám, že ti to blogování ještě dlouho vydrží .
    Drabble je skvělé

    OdpovědětVymazat
  4. Polly27. února 2016 v 11:43

    To by mě upřímně zajímalo, jak můžeš mít v rozepsaných víc článků, než jsi za poslední dobu vydala. Když to teď porovnám s rozepsanými články na mittalmaru
    A drabble je pěkné, nějak jsem od první chvíle tušila, o co v něm půjde, ale ani přesto mu to nesebralo na kráse

    OdpovědětVymazat
  5. Juliet1. března 2016 v 14:23

    To je TAK neuvěřitelně smutné! :( Nenávidím a nevěřím tomu, že člověk za svůj život může milovat pouze jednou. Protože pokud ano... Bylo by snad lepší, kdyby nemiloval vůbec. ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Aredhel11. března 2016 v 9:38

    Asi je docela pozdě gratulovat k výročí, co? No co, ale 4 roky... to je vážně skvělé! Víc rozepsaných článků než zveřejněných, to jako fakt?
    Drabble je krásné (a smutné, samozřejmě), vážně se mi líbí ten motiv zeleného světla.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace