Žijte své sny!

Zdravím vás! :-)

Pohodlně se usaďte, tentokrát to bude na dýl. :D

Dnes je mimořádný den pro mě i pro tento blog. Možná to bylo včera, možná dnes, možná zítra, ale v těchto dnech před 4 lety zveřejnila jistá Juliet Rocks na svém blogu článek s výzvou k dopisování. Já její výzvu nadšeně přijala. A tak se zrdoilo jedno vzácné přátelství. A s ním pak řada dalších. Na památku tohoto dne a činu a na počest a zároveň jako obrovské poděkování Juliet dnes zveřejňuji tento článek. Možná nesouvisející, ale...no, snad i tak alespoň maličko potěší.

Víte, Juliet je naprosto výjimečný čtenář mého blogu, má absolutní prvenství téměř ve všem, co se mě a blogu týče (ne ve všem, ale u většiny věcí jo). A především - přečetla a okomentoala 98% článků na tomto blogu od jeho úplného založení. Naše blogy jsou podobn staré, její dokonce o něco mladší - objevily jsme se tedy navzájem v počátcích našich blogů (i když ten její byl už druhý). Její blog je pro mě naprostá stálice mezi oblíbenými blogy a milý přístav ve vlnách blogových celá 4 léta (a doufám, že i dál).

S Juliet jsme se našly díky Charlie, které bych tímto také moc chtěla poděkovat. Mimo jiné i za úžasné skypování. Charlie, píšeš si se mnou málo a být s Tebou v kontaktu je vzácnější než šafrán, ale když už si píšeme, stojí to vždy za to a je to pro mě velmi cenné, inspirující a příjemné povídání!

A do třetice bych chtěla poslat ještě jedno velké dík směrem k Irith, která mi prokázala obrovskou službu tím, že v krátké době poté, co jsme se poznaly přes blog a mail začala číst mé staré články a přečetla a okomentovala obrovský kus mého archivu (a to v rekordně krátkém čase). Nacházet nové komentáře u starých článků mě vždy nesmírně potěší a ty Tvé, Irith, přicházely v době, kdy jsem už pomalu zapomínala, že nějaký blog mám a neměla příliš motivace něco psát a zveřejňovat. Ty jsi byla první aktivní vlaštovkou, která to změnila a popostrčila mě k novému oživení a vůbec pokračování v tvorbě. A zůstala jsi, dál pravidelně čteš a komentuješ. Což je pro mě fakt vzácné. Na pravidelné komentující čtenáře nejsem zas tak zvyklá (s výjimkou právě Juliet a nyní nových věrných v podobě Tani, Polly, Aredhel apod.). Takže díky moc! :-)

No, lidí na děkování by bylo mnoho, proto radši řeknu, že děkuji vám všem, kdo sem nyní chodíte, jsem moc ráda, že zůstáváte nebo naopak nově přicházíte. A mám radost z každého komentář, který zanechát, i když na ně nestíhám moc reagovat. Děkuji moc vám všem!!!

Tak a teď k tomu pro vás asi hlavnímu. Dneškem počínaje nastane na tomto blogu jedna velká změna. A sice pokus o pravidelné vydávání článků. Jednou týdně, vždy v pátek ve 12:00 (na přání Juliet). Nejásejte předčasně - budou to převážně staré věci, "poklady" různé kvality a stáří, nalezené a vyhrabané při vystěhovávání mého pokoje v posledních týdnech. Často to nebude možná "nic moc", ale...už kvůli jednomu vzácnému človíčkovi, který prokazatelně na můj blog chodí a projevil zájem i o paskvily či slohoky prehistorického stáří jsem se rozhodla je přepsat do počítače a zveřejnit. :-) Vy víte, pane Frodo, že? ;-) A Ty, Smíšku, do jisté míry taky. Díky. Snad nebudete přílši litovat, až zjistíte, jaké to věci sem budu dávat. :D

Na dnešek jsem se ale pokusila vybrat něco z toho "lepšího" a novějšího - úvahový článek z rozepsaných na blogu, starý asi necelé tři roky. Nejedná se o školní slohovku!!! Snad se bude líbit. Názory a komentáře vřele vítány! :-) Pod perexem ponechávám ještě část původního "úvodního slova", z doby vzniku článku, protože pojednává něco o jeho původu. Takže toho nudného okecávání ještě není konec, pardon. Snad to přežijeet bez újmy. :D

Mějte se famfárově!

vaše Illienel

P.S. A nebojte, nebudu zveřejnovat jen staré věci, budu psát i nové články! :-)

---

Před časem jsem se nějak dostala na místa, kam běžně nechodím, a pozorovala ztracené lidské existence, které svůj čas promrhávají tím, aby v opojení alkoholu zapomněli na to, jak neuspokojivé jsou pro ně jejich životy. Kteří místo odvahy s tím něco dělat, utopí svou nespokojeost ve flašce chlastu. Pro které jediným cílem, na který dokážou pomyslet, je ožrat se a vyspat s první pěknou holkou, kterou uvidí. Bylo mi z toho smutno. A bylo mi z toho špatně. A v takových chvílích často popadám do ruky mobil či blok a začínám psát. Aniž bych o tom přemýšlela, opět ze mě vytryskl proud myšlenek, později v opětovném záchvěvu životního filozofování obohacen o další řádky a výsledek je zde. Nechtěla jsem to sem původně dávat, ale když jsem našla na youtube několik motivačních videí a potom slyšela další úžasné a nadané lidi, jak mluví o svých snech a vzdávají je dřív, než po nich třeba i jen natáhli ruku, lidi, kteří už se smiřují s neuspokojivým monotonním životem, protože nevěří, že by dokázali žít jinak, nakoplo mě to. A já se rozhodla se s vámi opět o své myšenky a myšlenky jiných podělit.

Mějte se krásně a nebojte se žít! :-)

Každý z nás má něco, o čem je schopný s téměř naprostou jistotou říct, že to nikdy nebude mít nebo že toho nikdy nedosáhne...

"Abys byl realista, musíš věřit v zázraky." (D.Ben)

Já bych řekla, že nikdy nenapíšu knihu, že se nikdy nebudu věnovat tanci, že si nikdy nepovykládám s Rowlingovou, nikdy si nedám pravý máslový ležák ve floridských Prasinkách, nikdy mi nevydají sbírku poezie, nikdy se nenaučím italsky, nikdy nezhubnu tak, abych měla pěknou postavu, nikdy nebudu královnou plesu, nikdy nebudu běhat přírodou s větrem o závod, nikdy nebudu přitahovat kluky, nikdy si nenavyknu na pravidelné cvičení a otužování, nikdy nebudu zpívat solo v kvalitním sboru (ani žádném jiném). A to je jen krátká část mého "nikdy seznamu".

"Důvěřuj si. Umíš víc, než si myslíš, že umíš." (B.Spock)

Každý z nás by jistě dovedl napsat svůj vlastní. Teď hned. Byly by rozmanité a různě dlouhé. Ale nikdo z nás nemůže říct o našem budoucím životě jediné pravdivé nikdy. Ano, nyní se se mnu můžete začít hádat. Můžete polemizovat. Ale já se vás zeptám: "Jak to do háje můžete vědět?!" (Kromě toho, že vše je možné a zázraky se ději...)

Řekni mi, se stoprocentní jistotou, že poupě v zahradě zítra konečně rozkvete. Zaruč se, že v noci nepřijde déšť. Přísahej, že večerní vlak nebude mít zpoždění. Řekni mi s jistotou, že oběd v jídelně nebude studený. Slib mi, že ráno nezaspím. No tak, pověz, co bude. Zahraj si na předpověď, na osud...Když nevíš, jaký bude příští den, jak si můžeš být jistý celým svým budoucím životem?

Špatné zprávy střádáme do černé skříňky, kávu sladíme pesimismem. A ta zůstává hořkou. Ale není tmy bez světla. Po každé noci přichází ráno. Nevylučujme dobré ze svého života. Nezakazujme snům žít. Co když se do jednoho z nich probudíme? Nezabíjejme naději a neztrácejme víru. Bez nich by nebyla vůbec žádná budoucnost. Jenže ona je. A máme ji ve svých rukách. Stejně jako Ty neovlivníš déšť, tak on neovlivní Tvůj život. O svém konání rozhodujeme my sami. Nikdo jiný. O tom, co dokážeme, co vzdáme, do čeho se odvážně pustíme, co vydržíme, a před čím couvneme.

"Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidstvu nejvíc překvapuje, odpověděl: Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze. Pak obětují peníze, aby znovu získali zdraví. Pak se tak znepokojují budoucností, že nežijí v přítomnosti. Žijí tak, jako by neměli nikdy zemřít. Pak zemřou bez toho, aby před tím žili." (slova Dalajlámy)

Nečekejte, až přijde vhodná chvíle, abyste začali opravdu žít, naplno prožívat každý okamžik a jít si za svými sny, žít svůj život tak, aby nás naplňoval. Vhodná chvíle, kdy začít, není. Vy sami mustíe den a okamžik, kdy se rozhodnete uděla krok vpřed, učinit tím nejlepším. Záleží pouze na vašem rozhodnutí. A na tom, zda jste ochotní něco obětovat, vzdát se v případě potřeby jistot a pohodlí. Nežijte pro peníze. Peníze vám šťastný život nezajistí. Stanete se jejich otroky.

Žijte takový život, který budete žít rádi. Najděte svůj smysl a svůj cíl. Dělejte to, co vás baví a naplňuje. A až vám někdo bude říkat, že jste naivní blázni, hlupáci a snílci, až vám někdo bude tvrdit, že děláte obrovskou chybu, že nic nedokážete a že byste to měli vzdát a dělat to, co většina ostatních, až vás někdo bude vést k tomu, abyste žili stejné konzumní prázdné životy, bez cíle a radosti, prostě jen ze setrvačosti, zvyku, neochoty pustit se proti proudu a riskovat, strahu ze změn a mnoha jiných důvodů, vykašlete se na něj. Neposlouchejte ho. Lidé, kteří vám říkají něco takového, a žijí takovým způsobem, měli stejně jako vy své sny, cíle a potenciál k jejich naplnění. Ale vzdali to. Odmítli tu těžší, ale jedinou smysluplnou cestu, která by je nakonec učinila šťastnými a rozhodli se prostě plavat s proudem. Jakým proudem? Stejným, s jakým plaval malý Nemo, když byl spláchnut v zubařské ordinaci. Odpadní stokou, plnou mrtvých ryb.

"Kdo neplave proti proudu, nemůže doplout k prameni." (autora neznám, zaznělo na KChK)

A pramen je jako živá voda. Občerství a zachrání vás i na poušti.

Najděte sami sebe. Ptejte se svého vlastního já, hledejte ve svém nitru, a jakmile poznáte, co chcete dělat a kam chcete v životě dojít, čeho chcete dosáhnout, učiňte přítomnou chvíli tou pravou a jedinečnou chvílí k vykročení. A jděte si pro svůj vlastní, opravdový a unikátní život, který nikdo jiný nemůže žít místo vás.

Nepřežívejte. Prostě žijte. Žijte naplno, opravdově a krásně.

"Vydej se s důvěrou za svými sny. Žij životem, který sis představoval."

Jediný způsob, jak objevit hranice možného, je pustit se do nemožného." (A.C.Clarke)

Nebyl Ti dán sen, aniž by Ti zároveň nebyla dána síla jej uskutečnit! Tak běž, a žij! :-)

(EDIT: Méně než 3 roky po napsání tohoto článku se 3 věci z mých "nikdy", v něm uvedených, staly realitou. Tím jsem potvrdila svá vlastní slova o tom, že "nikdy" nejsou, ať jsme o nich sebepřesvědčenější. Vyvrátila jsem i ta vlastní. Takže mi vážně věřte, když říkám, že "nikdy" je naprosto zbytečné slovo v našem osobním slovníku. Vymyslel ho ten, kdo chtěl zabít sny, jež mohou žít. Nezabíjejme je spolu s ním. :-))