Jako fénix vstává z popela

Ahoj! :-)

Dnešní básnička je zvláštní třemi věcmi. První z nich - je napsaná na Téma týdne z anekty v Klubu snílků, keré nakonec ale anketu nevyhrálo a nebylo tak vyhlášeno. Nicméně já začala už po spatření inspirace v anketě psát a tak básnička na téma "Jako fénix vstává z popela" vznikla, ač TT na vzducholodi bylo nakonec jiné.

Druhá zajímavost - první dvě sloky vznikly velmi rychle, měla jsem však problém na ně navázat. Jakkoliv jsem se o to pokoušela, nedařilo se mi pokračovat v původní myšlence, aniž bych úplně zničila formu a ladění prvních dvou slok. Tak jsem nakonec rezignovala a pokračovala dál, ačkoliv se myšlenka slok od původního záměru mírně posunula. Básnička měla být delší, ale po napsání poslední strofy mě cosi zastavilo...a já už nic nedodala. Přišlo mi, že se básnička nachází v dobrém okamžiku a nechtěla jsem jej narušit. Nicméně potřebovala jsem ujištění Smíška, Tani a Aredhel, než jsem měla odvahu říct ano, tohle je hotová básnička. Takže se obávám, že už nebude téměř pro nikoho nová, když jsem ji většině svých věrných čtenářek odhalila předem, ale snad se přece někdo najde.

No a třetí zajímavostí na této básni je, že vznikla v období opravdové deprese...a přesto vyznívá spíš nadějně. Je to po velmi dlouhé době, co se mi podařilo napsat v době depresí jinou než smutnou či dokonce depresivní básničku. A jsem za to vážně ráda. snad to také oceníte. :-)

Budu moc ráda za vaše komentáře, zejména by mě zajímaly vaše interpretace poslední sloky. Je to takový trochu myšlenkově otevřený konec, tudíž je na každém z vás, jak si ho vyloží a můžete ho pojmout zcela po svém. :-)

Mějte se krásně!

vaše Illienel

---

Jako fénix vstává z popela

Jako východ slunce začíná

Vždy s novou nadějí den

Tak ve mně stále zas a znova

Umírá a rodí se mé já

Stejné a přece jiné

Vždy po nějakém čase můj svět

V domeček z karet se promění

A mysl roztříští se

Život můj naruby převracen

V troskách stavět nové základy

Je práce nekončící

Tak proto radši vzdušné zámky

Stavím si ted místo podloží

A toulám se po nebi

Básničku bych ráda věnovala všem ze Společenstva Mittalmar, kteří mě naučili stavět vzdušné zámky a pomáhají mi v tom pokračovat, děj se co děj.

A speciálně pak ještě Aredhel a Smíškovi za jejich úžasné interpretace mých básní a myšlenek.