Ztracená kronika

Zdravím vás!

Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction. Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku. Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D

Mějte se krásně!

vaše Illienel

P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D

---

Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl. Omlouval se, že na ni zapomněl. Standa s Lojzkem se však nedali odbýt. Domluvili se, že po schůzce půjdou k Jindrovi domů a kroniku si odnesou. Když skončila schůzka, byl Jindra celý bledý. Nic však neříkal a vedl Standu a Lojzka do ulice, kde bydlel. Šli ais deset minut, když se najednou Jindra zastavil:

"Kluci, nemá smysl, abyste šli dál. Já doma kroniku stejně nemám. Když jsme hráli na Hradčanech tu hru a přepadli mě Stepní vlci, nechal jsem ji na zídce u kašny. Vůbec jsem si na ni nevzpomněl. Až večer. Šel jsem se tam rychle podívat, ale už tam nebyla. Hledal jsem ji po celých Hradčanech, ale už jsem ji nenašel."

Když Jindra domluvil, byl celý bledý. Prosebně se podíval na své kamarády: "Slibte mi, že to neřeknete nikomu v oddíle." standa se podíval na Lojzka: "Máš pořádný průšvih, Jindro. Ale neboj se. My nikomu nic neřekneme a pomůžeme ti kroniku najít." Jindra se usmál: "Děkuji vám. Já jsme věděl, že mi pomůžete."

Lojzek se zamračil: "No jo. Jenomže kroniku mají určitě Stepní vlci. Jak ji od nich dostaneme?" Kluci se zamysleli. Jindra řekl: "Znám vůdce té party. Jmenuje se Jarda Mlynařík. Co kdybychom ho stopovali a až bude sám, kroniku mu vzali?" "To je dobrý nápad," řekl Lojzek. "Dobře, ale dnes už je pozdě. Sejdeme se zítra u Mlynaříkova domu," rozhodl pak Standa a kluci se rozešli.

Druhý den ve čtyři byli všichni tři v ulici, kd eJarda bydlel. Schovaní za vraty protějšího domu kluci čekali až se Jarda objeví. Nečekali dlouho. Po pěti minutách Jarda vyšel z domu. Byl sám a kroniku Modré družiny nesl pod paží. Jarda bydlel blízko vodnářské ulice a podle směru kterým šel, kluci poznali, že míří k vodě. Pomalu se za ním plížili. Najednou je zpozoroval. Otočil se a když zjistil, že jsou tři, dal se do běhu.

Kluci vyrazili za ním. Ukázalo se, že Jarda je dobrý běžec. Ale i on začínal zpomalovat. V tom uviděl dívku, která se projížděla na loďce blízko u břehu. Zavolal na ni ať ho nechá nastoupit a rozběhl se k ní. Byla to však Dana. Standva dobrá kamarádka. Standa na ni taky zavolal, aby Jardovi vzala kroniku. Dana Standu samozřejmě taky poznala, ale nedala na sobě nic znát. Když potom Jarda nastupoval na její loďku, vzala mu kroniku a shodila ho do vody. Kluci zrovna doběhli k ní a když zjistili co se stalo, oddychli si. Kronika byla zachráněna. Moc Daně Děkovali. Druhý den donesli Standa a Lojzek kroniku do klubovny. Nikod z jejich kamarádů nevěděl, proč se tváří tak šťastně. Oni jim to však neřekli. slíbili to přece Jindrovi.