Rozloučit se nebo vrátit?
Milí návštěvníci tohoto blogového místečka,
dlouho tu bylo ticho. Přístav zůstal opuštěn a světlo majáku pomalu vyhasínalo. Moje světýlko však svítilo čím dál více, konečně v mém životě nastaly velké pozitivní změny, díky kterým jsem měla dost síly žít s úsměvem i bez útěchy modrého přístavu. Bylo mi ale líto, že nechávám majáček pohasínat a nemůže dál svítit vám, mým milým a vzácným hostům. Nebudu vám lhát. Byly doby, kdy jsem si na tohle místo ani nevzpomněla. Ale pak byly chvíle, kdy jsem si vzpomněla a...kdy se mi stýskalo. A měla jsme pocit, že jsem opustila něco, co mi přece jen svým způsobem trochu chybí. Proč? Odešla jsem bez rozloučení. Neukončila jsem tuto kapitolu mého života a nechala tuto blogovou kroniku nedopsanou, otevřenou, ale s prázdnými listy a vyschlým perem. Teď se vracím, abych se s vámi rozloučila...a nebo se vrátila k psaní. Ovšem jen velmi velmi nepravidelnému, nárazovému, jak přijde, čas, chuť, potřeba či nápad. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Ovšem jsem ochotná to zkusit zjistit. Pokud se najde dostatek těch, kdo by o oživení přístavu a opětovné rozsvícení majáku měli zájem. Takže...je to na vás, moji milí. :-) Vyjádřete se prosím v komentářích.
Děkuji vám a přeji požehnaný a klidný advent!
vaše Illienel
Veliký podíl na tvém konání, má Bůh. To on nakonec dovolí či nedovolí. I přes to, co tu bude v komentářích, jsem přesvědčený, že srdce ti napoví, jak a co dál, a Bůh ti k tomu pomůže, to je na tom životě to krásné, ty okolnosti, Které k tomu našemu konání vedou a vedli. I když je zrovna okolí třeba nepochopilo, a nebo to někomu udělalo strašnou radost, k něčemu přecejen všechno snažení tvé, tady bylo. Jen čas napoví a ukáže, k čemu. O čem jsem nejvíce přesvědčen, je to, že s Boží pomocí, se opravdu dějí opravdové zázraky, i když sporadicky, ale správně. Jsem za to rád.
OdpovědětVymazatP.S.: fuguje tady ještě Tichá pošta-Vzkazovník? Čteš ho? Zanechal jsem tam, i když třeba už neaktuální, vzkaz.
S pozdravem Ondra Kočí
Pomněnečko, víš co bych Ti řekla a tak vlastně ani není, proč se ptát Já osobně jsem proti mazání vlastní historie, takže nemaž, zachovej. A pokračování? Být Tebou bych si to nechala jako, ano, přístav. Kde sem tam něco přibude, když bude čas a chuť, ale nic pravidelného ani křečovitého (věř mi, že vím moc dobře o čem mluvím když říkám, že pravidelnost je vážně náročná ).
OdpovědětVymazatTrochu opožděně se ozývám i já. :)
OdpovědětVymazatJsem hrozně ráda, že ses tu zase objevila a na maják si vzpomněla! Koneckonců, málokteré věci jsou tak hezké, jako znovuobjevení se na zdánlivě zapomenutém blogu. A modrý maják je ve spoustě věcí jedinečný - takže stejně jako Irith říkám, nic nemaž, to by byla škoda! Co se dalšího psaní týče... jak se ti bude chtít. Rozhodně se nenuť, ale určitě víš, že budu ráda za cokoliv, co se tu objeví. A myslím, že skoro každý někdy potřebuje takovéhle místo, kam by ulevil svým myšlenkám, ty obzvlášť.