Úzkost

Jedna noční...obsah v trochu jemnější verz odpovídá atmosféře obrázku a názvu "básně", proto čtení doporučuji jen těm, komu nevadí číst ode mě i zcela nepozitivní tvorbu. Jedná se o velmi osobní, terapeutickou poezii...

Autorka původního obrázku - Rivka Korf


Hodiny tikají do ticha večera,
blíží se půlnoc, čas stínů a můr.
Podivná úzkost náhle mě sevřela,
blíží se počátek bálu všech stvůr.

Ta úzkost, jež mě objímá,
mi není zcela neznámá.
Společnost mi dělává
už řadu dlouhých dní.

Téměř každý večer klepe na dveře,
sál v mém nitru se jí bez odporu otevře.
Zaplní ho strach, výčitky a temnota.
Úzkost se raduje, v depresi rozkvétá.



Autorka obrázku - Michelle114

Komentáře

  1. Juliet5. března 2018 v 7:09

    Wow. Je mi blbý to napsat, ale... Ono je to dokonalý! :O No jako vážně! Ta básnička je úplně boží!!! Jasně, téma je drsný a temný a tak... Ale.. Je to prostě pecka! Asi proto, že je ti tak známé a mě taky, dokážu se ztotožnit a to to dělá tak peckovní. Klobou dolů Pomněnko! Tohle mě dostalo do kolen. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Irith5. března 2018 v 14:25

    Ale no ták... je jaro. Ptáčci, čumáčci a kožíšci Bude zase fajn, elanor a nifredil rozkvete a zlo bude zničeno. Netruchli, když se snáší noc. Raduj se, že už brzy přijde jitro.

    OdpovědětVymazat
  3. Aredhel6. března 2018 v 15:55

    Tíží to... dost (a obrázky tomu jen napomáhají). Jako někoho, kdo zná dobře nespavost (i když naštěstí ne zkombinovanou s depresí), se mě to tak zvláštně dotýká. Jen je mi opravdu líto, že tyhle negativní pocity přicházejí zrovna v noci, protože noc je krásná, nejkouzelnější část dne, a lidi mají buď spát, nebo si užívat její krásu... tak prosím nebuď smutná, zažeň ty "můry a stíny" a všechno ošklivé.
    Jinak ale musím souhlasit s Juliet - je to silná báseň! Zvlášť ta druhá sloka, ta zamrazila... Celé to promlouvá něčím hrozně prostým, ale přitom strašlivě důležitým. Krásné. A strašlivé.

    OdpovědětVymazat
  4. E9. března 2018 v 2:08

    Tohle je snad první básnička od Tebe, která nemá ani náznak naděje.
    Pokud jde o literární stránku - je to úžasně povedené. Ale ten obsah mě trochu děsí.
    Pořád tu máš maják - světýlko v dáli - a jistě všechna navigační světla ještě neuhasla. (A i kdyby, jedno světlo nikdy nezmizí.) Aspoň někdy určitě vidět jsou... myslím na Tebe, drž se, Pomněnko.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vzkazovník

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych udělala tuto věc užitečnou a potřebnou...Pokud budete mít na srdci cokoliv, co se nevztahuje k mým článkům, pište to prosím sem. Odpusťte si nevhodné výrazy a reklamy. Chodím sem často, takže se nemusíte bát, že by jakýkoliv váš komentář upadl v zapomnění. Nevím, co dalšího sem napsat, každý ví, k čemu je vzkazovník :D Takže jen doufám, že ho budete využívat :-)
Další informace

Ztracená kronika

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl.
Další informace

Sluneční paprsek

Obrázek
Moji milí, straří známí i vy, kteří jste tu poprvé, Sluneční paprek posílám vám všem :-) Nechť prozáří vaše dny, rozzáří vaše oči, vykouzlí úsměv na vaší tváři a zahřeje vaše srdce :-) Já vím...jsou to jen slova. Ale kdyby to bylo možné, už by k vám letěl. K vám všem. Kéž bych to tak dokázala. Mám vás všechny moc ráda. Je to zvláštní, jak lidé, které jste nikdy neviděli, zasáhnou do vašeho života. Potkáte je ve virtuálním světě, zasáhnou vaše imaginární srdce a ovlivní váš reálný život. A my už pak nikdy nebudeme stejní :-) Ano, mnozí z vás až nečekaně rychle vstoupili do mého srdce a zabrali si tam místečko, které jim už nikdo nevezme. Lidská mysl je pomíjivá, ale srdce nezapomíná! A já taky ne. Žijte blaze a snažte se zachytit alespoň trošku světla do svých myslí a duší :-) Optimismus je někdy opravdu krásná věc... (fotka pochází z dnes již zrušené stránky 3.bp.blogspot.com - autor neuveden) Pokud máte chvilku, přečtěte si náledující mini příběhy. Je to takové zamyšlení a paprsek svě
Další informace