Já v tebe věřím

Zdravím vás!

Díky vám všem, kdo jste na tento blogový přístav ještě zcela nezanevřeli nebo nezapomněli, i přs jeho opět dlouhou neaktivitu a stále sem občas zavítáte. Proč jsem se tak dlouho neozývala? Ne, neumřela jsem. Ale byla jsem velmi dlouho nemocná. Vlastně ještě jsem. Už skoro rok marodím a není to zrovna lehké. Nechodím do školy, ani do práce, často nemám síly ani na základní fungování v domácnosti. Stále ale doufám, že se můj stav brzy zlepší natolik, abych mohla dokončit školu a pak si najít práci, alespoň na částečný úvazek.

Přesto mám i dobré zprávy - vdala jsem se. Za toho nejlepšího muže, jakého jsem mohla potkat. Jsme spolu dva a půl roku, z toho půl roku bydlíme ve společném pronajatém bytě. Vdanou paní jsem teprve necelé dva měsíce, ale jsem nesmírně šťastná. Miluji ho a on miluje mě. A dáváme si to každodenně několikrát najevo. S ním je mi krásně i tehdy, kdy mi jiak dobře není. A proto mám opět chuť do tvoření. A snad i ten čas. Přípravy svatby byly náročné, nejen časově. Ačkoliv stály za to. O své svatbě vám tu také časem určitě povyprávím, protože byla docela netradiční a myslím, že krásným zážitkem pro většinu zúčastněných. :-)

Teď ale k dnešnímu příspěvku. Obávám se, že je kratší než tento úvod, ale...snad mi to odpustíte. :D Jedná se o básničku, kterou jsem napsala pro mou kamarádku k narozeninám. Je tedy psaná z velké části jí na míru. Ale myslela jsem při jejím psaní i na jiné mně blízké osoby. Třeba někdo zachytíte, co jsem chtěla sdělit "širšímu publiku" a někoho z vás potěší. :-)

Mějte se krásně, já se tu zkusím brzy zase objevit.

vaše Pomněnka Illienel

---

Já v tebe věřím,

tak pojď blíž ke dveřím

a otevři dokořán svět.

Cestu máš před sebou,

následuj vždy tu svou,

srdce tě povede vpřed.

Tobě zcela věřím,

s klidem vše ti svěřím,

přítelkyně má.

Jedním si buď jista,

jsou na světě místa,

kde jsi vítaná.

Dnes i zítra, ve dne v noci,

máš své místo v našem srdci.

V srdci, v domě, u stolu,

držme vždycky pospolu.