Bolest

Zdravím vás!
Vím, dnešní básnička se tématem do adventního času příliš nehodí a mrzí mě, že vám v tak krásném ročním čase přináším tak smutné téma, nicméně Múza je vrtkavá dáma a málokdy nám přinese to, co bchom si zrovna přáli. Abyste se však nemýlili - mám se krásně a jsem šťastná, dnešní miniatura nijak nevypovídá o mém současném stavu (leda snad na tu migrénu a bolavý krk, ale to je jiná kapitola :D). Vznikla už dávno, ale dlouho byla rozepsaná, vypadalo to už téměř beznadějně. Dnes se mi ji však konečně, ani nevím jak, povedlo dopsat. Sice možná trošku křečovitě, nepovedlo se mi druhou slokou držet schématu a lehkosti té první, ale přesto jsem básniču prohlásila za dokončenou. A protože už je tu delší dobu opět prázdno a nechci,a by mi blog zapadal sněhem, přináším vám ji k přečtení. Třeba v ní najdete i kapčku něčeho pozitivního. ;-)
Mějte se krásně, přeji vám radostné a poklidné prožívání adventu!
vaše Pomněnka Illienel



Bolest je zvláštní věc,
do dlaní ji nevezmeš,
protože ji nespatříš,
když nepohlédneš do tváře,
kde v očích se bolest ukáže.

Jak praví staří básníci,
oknem do duše oči jsou
a všechna skrytá trápení,
v slzách pryč navždy odnesou.

Komentáře

  1. Mökr Sjål5. května 2019 v 12:56

    Jakákoliv bolest je na hovno

    OdpovědětVymazat
  2. Raja Luthriela9. května 2019 v 12:39

    Ahoj, rubrika Creatio na Klubu snílků začala opět fungovat. Stala jsem se její novou správkyní. Kdykoliv během týdne tedy snílci mohou začít posílat na klubový email svá výtvarná díla, která budou každý čtvrtek postupně zveřejňována na blogu KS.

    OdpovědětVymazat
  3. Illienel11. června 2019 v 9:06

    [1]: Nemůžu tak zcela souhlasit. Z vlastních zkušeností bych řekla, že bolest je důležitá a mnohdy potřebná součást života. Pomáhá nám poznat, na čem nám záleží, koho máme rádi, uvědomit si ztrátu, změnu, dává nám vědět, že s tělem nebo srdcem není něco v pořádku a je potřeba se mu věnovat a uzdravit ho, pomáhá nám vyrovnat se se ztrátou (Kdo se smíří např. se smrtí někoho blízkého, pokud pro něj neplakal ani jinak netruhlil?), může nás mnohému naučit (že je potřeba nesahat na hrnec s vroucí vodou holou rukou, že je třeba se na sluníčku mazat opalovacím krémem, že rány je třeba vymýt a vyčistit, protože zanícené a hnisající jsou ještě horší...) a také nám ukazuje hloubku lidských citů a emocí. Myslím, že bolest zkrátka v životě potřebujeme, v rozumné míře, ale může nás mnohému naučit nebo nám v mnohém pomoct.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace