Verše z čajových lístků

Zelený, bílý,
ovocný nebo černý,
každý má ten svůj...




Hrníček v dlaních
pokoj Tvůj naplní hned
omamnou vůní

Otvíráš knihu
dešťové poezie
vplouváš do stránek

Básně a čaje
srdce nám zahřívají
jak šálek v ruce

Deník je knihou
života tvého
zrcadlem duše

Čaj je přítelem
lahodný, vroucí
vždy dá ti sílu

Teplo v tvém srdci
nápoj obnoví
zahřeje ruce

Pro druhé mít vždy
vřelé objetí
jenom čaj umí

Utišit bolest
osušit slzy
zmírnit trápení

Zahnat zlou zimu
prokřehlým prstům
navrátit zas cit
a jen tak sedět
v křesle pod dekou
svůj milý čaj pít

Listovat knihou
čajových básní
cítit se krásně

Myšlenky zvolna
myslí mi tečou
z kapek jsou verše

Chytám do sítka
čajové lístky
hádám co chtěly
mi asi říci
o světě básní
čajů a vůní
.
.
.


Komentáře

  1. Alissa8. června 2019 v 3:02

    Ač poezii moc nedám, zjišťuji, že tohle je to, co dešnímu ránu s hrnkem zeleného čaje chybělo :)

    OdpovědětVymazat
  2. Illienel11. června 2019 v 9:00

    [1]: Děkuji za milá slova. Jsem ráda, že veršíky potěšily a splnily účel - byly psané právě k tomu čaji.

    OdpovědětVymazat
  3. Juliet13. listopadu 2019 v 2:42

    Tak jsem si řekla, že ti tu básničku okomentuji sem. :) Bylo by krásný, kdyby mi šálek čaje dokázal dát tolik lásky - já k němu totiž potřebuji ještě tu druhou spřízněnou duši a klid, abych byla zcela spokojená. Ale básnička je to krásná. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace