Illienel

Mír s vámi! Jak už to tak bývá, s podzimem přichází chřipky a melancholie. Sklíčenost, zaviněná z části počasím, přecházející u některých jedinců v takzvané "podznimní deprese". To však není můj případ. Jak dobře víte, jsem sice tělem i duší melancholik, ale stejně tak optimista. Tudíž se žádná deprese nekoná (minimálně ne prozatím). Přesto se nemám nejlíp. Selhala mi psychika, jsem v poslední době hodně labilní a každou chvíli na výbuch nebo zhroucení. Ale naštěstí jsou tu lidé, kteří mě vždycky podrží :-) Co mě život naučil? Je lepšé, když nezůstáváte na svá trápení a problémy sami. Nejenom radost s druhým sdlej, je-li Tvůj přítel, v neštěstí přijde. Když nedokážeme sami vstát, musí nám někdo podat pomocnou ruku a vytáhnout nás zase na nohy. Šťastný každý člověk, který má takového přítele. Nenechte si ho vzít :-) Dneska tedy opět něco "ze šuplíčku", poněkud mladšího data, i když zase ne tolik. Původní písnička (v přesném opisu, tak, jak tehdy vypadala) zhruba někd

Zdravíčko :-) Obrazně i doslova. Taky je ve vašem okolí každý nemocný? A taky to u vás ve třídě vypadá jako v lazaretu? U nás nemocnost stoupá závrtanou rychlostí. Bojím se, že s mou nulovou imunitou dlouho nevydržím, ale kdybych přece jen onemocněla a musela zůstat doma, bude to mít pro vás jeden pozitivní důsledek. Budu mít jednorázově více času na blog a bude šance, že se nějak výrazněji posunu v psaní Neviditelných.Ti zatím čekají an volný víkend, který by měl nastat za 10 dnů. Tak uvidíme, jestli se mi je povede zviditelnit ;) Dneska několik fotek z návštěvy skleníku. Kdo bude znát jméno některé ze zveřejněných rostlinek a napíše mi je (případně vymyslí přiléhavé a vtipné pojmenování), tomu za odměnu napíšu drabble na přání, bude-li chtít. Návštěvu zvláštního místa plného prapodivných rostlinek jsme vykonala ve společnosti mých dvou blogových vil, Rainy a Emmanuelle. Zde se můžete podívat, co tam potěšilo naše zraky... Mějte se famfárově a pijte zázvorový čaj! Budete zdraví :D Vaš

Zdravím! Omlouvám se za dlouhopu neaktivitu - viz výše. Maturita buší na dveře, přijímačky zrovna tak a aby se z toho člověk nezhroutil nebo nezářil příští září na opravkách, musí tomu věnovat opravdu dost času. Připočítejte dojíždění, rozvrh s až 10 hodinami denně, stálou únavu a neschopnost soustředit se na psaní něčeho kloudného a máte výsledek. Naprostá neschopnost věnovat se trochu blogu a přidat něco nového. Tímto se omlouvám především Surynce, Rainy a Juliet, že teď pořádně nečtu jejich blogy, natož abych psala komentáře. Neslibuji, kdy to napravím, ale věřte, že to mám v úmyslu. Čas je však teď pro mě velmi relativním pojmem... A protože nemám energii k tvorbě něčeho nového, protože jsme uklízela šuplíky a objevila staré "poklady" a protože mi je líto, že to tu zeje prázdnotou a brzy to tu zasype pouštní písek, rozhodla jsme se přidat sem pár pokladů z mých literárních předzačátků. Aneb výtvory z dob páté až sedmé třídy (přibližně). Dnes tedy má první "fanfiction

Zdravím vás... Ztratila jsem se. Ztratila jsme se v hudbě, přemýšlení, vzpomínání a povídkách. Málem jsme z toho usnula. Ztratila jsme se v podzimu... Hudba, ve které se dá tak snadno ztratit... ...Když přijde podzim. Podzim přišel. Podzim je tu... Je to krásné...podzimní...melancholické...smutně štastné...pošmourně krásné...moje! Je to moje období a moje milovaná nálada a stav...v nejteplejší, chlupaté vínové mikině s pejskem, s horkým čajem, něčím dobrým, ideální hudbu, čerstvým, mrazivým podzimním vzduchem v pokoji a teploučýma ponožkama, čtení, psaní, malování... I čtení učebnic a psaní zápisků do školy do toho v takovéto náladě můžu zahrnout. Přála bych si obejmout svou přítelkyni,, vypít si společně šálek horkého čaje a vydat se na procházku studeným, deštivým odpolednem...Procházet se mezi barvícím se listím, vdechovat nejčistčí, lehounce mrazivý vzduch, jaký je vždy po dešti...Vlasy poletující ve větru, vyprávět si a smát se... Dívám se na ty nádherné barvy v korunách stromů, n