Illienel

Buďte zdrávi! Dnes je Velký pátek. Pro nás, křesťany, jeden z nejvýznamnějších a nejdůležitějších dnů v roce. Dlouho jsme přemýšlela, jaký článek na tento den nachystat. Co vybrat (psát něco úplně nového jsme neměla čas), aby to nebylo neuctivé a nevhodné, aby to pro někoho z vás mohlo být zajímavé (nebo se to prostě někomu líbilo) a aby to nejlpe i nějak, alespoň maličko, souviselo s dnešním dnem. A nakonec jsem na to přišla. Co jinho je Velký pátek než to největší vítězství lásky? Den, kdy láska zvítězila i nad smrtí. Boží láska k nám. A proto jsem se rozhodla, že dnešní den nebude článek z mé tvorby, ač věřte, že nashromáždit jeho obsah mi zabralo řadu hodin (a sbírala jsme jej v delším časovém úseku). Podělím se s vámi o část ze své nemalé sbírky citátů. Bude to zlomek těch, které mluví o lásce. Nebudu je komentovat, protože se necítm jakkoliv hodna a oprávněna k nim cokoliv dodávat (a také proto, že v době psaní tohoto článku žu jsem měla dávno spát), ale nebráním se výměně názorů

Zdravím vás, přátelé, když jaro přichází, u kávy u čaje, pohoda neschází kdopak z vás ví, co slaví se dnes? Básníci zbystřete, Den poezie jest! A že je to krásný den, kéž veršem je oslaven! Ano, dnešek je Dnem poezie . Slaví se po celém světě a různými způsoby. U nás můžete zaznamenat například akci G uerilla Poetring (Básnění v ulicích - projekt české básnířky Blanky Fišerové), mezinárodní akci Juliuse Meinla "Zaplať básní " ( ZDE článek o tomto projektu v ČR) a mnoho lokálních projektů. Co je tento svátek zač? Výjimečně si půjčím povídání tetičky Wiky. Snad mi odpustíte. "Světový den poezie je určen na 21. březen . Byl vyhlášen organizací UNESCO na jejím 30. zasedání, které se konalo v říjnu až listopadu roku 1999. Jedním z hlavních cílů tohoto svátku je podpora jazykové různorodosti a zviditelnění ohrožených jazyků v místě jejich používání. Světový den poezie si také klade za cíl návrat k tradici ústního přednesu básní , chce zlepšit výuku poezie a obnovit dialog

Zdravím vás! :-) Pohodlně se usaďte, tentokrát to bude na dýl. :D Dnes je mimořádný den pro mě i pro tento blog. Možná to bylo včera, možná dnes, možná zítra, ale v těchto dnech před 4 lety zveřejnila jistá Juliet Rocks na svém blogu článek s výzvou k dopisování. Já její výzvu nadšeně přijala. A tak se zrdoilo jedno vzácné přátelství. A s ním pak řada dalších. Na památku tohoto dne a činu a na počest a zároveň jako obrovské poděkování Juliet dnes zveřejňuji tento článek. Možná nesouvisející, ale...no, snad i tak alespoň maličko potěší. Víte, Juliet je naprosto výjimečný čtenář mého blogu, má absolutní prvenství téměř ve všem, co se mě a blogu týče (ne ve všem, ale u většiny věcí jo). A především - přečetla a okomentoala 98% článků na tomto blogu od jeho úplného založení. Naše blogy jsou podobn staré, její dokonce o něco mladší - objevily jsme se tedy navzájem v počátcích našich blogů (i když ten její byl už druhý). Její blog je pro mě naprostá stálice mezi oblíbenými blogy a milý př

Pro Polly! :-) Aneb po roce a půl jsem konečně našla text obhajoby praktické části své maturity z dějin umění a protože Polly kdysi v komentáři projevila zájem o pokračování, dnes jsem se při čekání na to, ž dopere pračka rozhodla, že jí ono slíbené pokračování přepíšu a zveřejním. Takže Smíšku , tento článek je tu především kvůli (a díky) Tobě, snad Tě alespoň trochu potěší. A třeba si ho přečte a podívá se na obrázky i někdo další. :-) Přeji vám krásné dny plné drobných radostí, které dohromady tvoří životní šěstí. :-) vaše Illienel P.S. Plátna s obázky mandal doma stále mám a stále nevím, co si s nimi počít, kdyby měl někdo nějaký nápad, budu vděčná za radu. ;-) Do pokoje ani nikde v domě na stěnu se nám nehodí. Že já je tehdy nenechala na tom gymplu...! :D Takhle na ně jen sedá na skříni prach a to mě trochu mrzí. P. P. S. Za (ne)kvalitu a (ne)upravenost fotek se moc omlouvám, bohužel momentálně se proti mně spikla všechna technika světa a tyto problémy mají již dlouhodobější chara

Zdravím vás! Se začátkem jarního semestru pro mě nastalo nádherné období, kdy se mi daří začít znovu a lépe téměř ve všem, co jsem poslední půlrok kazila a dělala špatně. Je to skvělý pocit a já jsem za něj moc vděčná. Bohužel pro mé mimoškolní aktivity je však tento semestr zatím nejnáročnějším ze všech, těžší tak o 150% (snaží se nám naznačit, že už jsme za půlkou studia?) a to mám za sebou teprve týden a kousek, navíc se v mém rodném domě rekonstruuje a já tak o víkendech vystěhovávám pokoj a mám plné ruce práce. Všeho mám nad hlavu, nestíhám a k tomu notebook v opravě, k dispozici jen univerzitní počítače v knihovně. Přesto bych neměnila, je to krásné, když na prokrastinaci prostě nezbývá čas. :D Tolik tedy k povídání o tom, jak se mám a zda žiju. :D A taky vysvětlení, proč stále nejsou ty plánované články. Nebudu ale jenom povídat. Co pro vás dneska mám? Upřímně, chtěla jsem s tím už skončit. Přestat se pokoušet o psaní básniček. Déle než rok jsem žádnou nenapsala, přesněji - nedo