Illienel

Ahoj! :-) V posledních třech měsících se toho přihodilo opravdu hodně a já nbyla nejen schopná napsat a zveřejnit články, ale ani jsem nedovedla říct, zda budu s blogem pokračovat. Nicméně stále jsem ještě tady, někde, trochu nenápadně... ještě jsem neodešla . Nemohla bych zmizet a ani se nrozloučit. Jednou nejspíš přijde den, kdy budu muset říct sbohem, ale dnes to nebude. Dnes ještě ne. I když možná brzy...Dneska se s vámi podělím o výzvu Já obrazem , k jejímuž plnění mě na svém blogu nominovala Tani . Autorkou tohoto blogového projektu je Monica Otmili a pravidla jsou jednoduchá - vytvořit fotografii věcí, o kterých si myslíme, že nás nejlépe charakterizují , ideálně mex. 8 položek a popsat, proč jsme je zvolili. Musím říct, že to pro mě byla opravdu zajímavá zkušenost a tento projekt zatím dle mého názoru patří k nejlepším blogovým výzvám, co na blog.cz kolují. Děkuji tímto Monice Otmili za nápad a Tani za nominaci. :-) Mějte se krásně vaše Illienel P. S. Obsah tohoto čláku se ...

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl. ...

Moji milí, jak jste si možná někteří všimli (nebo všimnete), minulý týden v pátek nevyšel článek, jako obvykle. A nevyšel ani dnes ve 12 hodin. Já...nějak jsem přestala úplně zvládat a stíhat, neměla tetokrát nic přednastaveného ani nachystaného a úplně na to zapomněla. Chtěla jsem vám potom zveřejnit článek alespoň se zpožděním. Bohužel jsem ale v těchto dnech ve více než časové i jiné tísni a proto musel článek počkat a přidávám ho až dnes. Protože momentálně nemám čas něco vytvářet a v anketě, jaké články byste si tu nejvíc přáli se objevila i řada hlasů pro tagy, řetězáky a osobní články , podělím se dnes s vámi o "řetězák", jehož původ už bohužel neznám a je možné, že jsem si ho upravila, nevím. Je na motivy známé psychologické hry "Co by byla, kdyby byla...?". Princip vám jistě nemusím vysvětlovat. :-) Protože však více než cokoliv jiného popisuje a odhaluje mé já , bude zařazen do rubriky Illienel se představuje, kam podle mě patří nejvíce. Mám tuhle hru m...

Ahoj! :-) Dnešní básnička je zvláštní třemi věcmi. První z nich - je napsaná na Téma týdne z anekty v Klubu snílků , keré nakonec ale anketu nevyhrálo a nebylo tak vyhlášeno. Nicméně já začala už po spatření inspirace v anketě psát a tak básnička na téma "Jako fénix vstává z popela" vznikla, ač TT na vzducholodi bylo nakonec jiné . Druhá zajímavost - první dvě sloky vznikly velmi rychle , měla jsem však problém na ně navázat . Jakkoliv jsem se o to pokoušela, nedařilo se mi pokračovat v původní myšlence , aniž bych úplně zničila formu a ladění prvních dvou slok. Tak jsem nakonec rezignovala a pokračovala dál, ačkoliv se myšlenka slok od původního záměru mírně posunula . Básnička měla být delší, ale po napsání poslední strofy mě cosi zastavilo...a já už nic nedodala . Přišlo mi, že se básnička nachází v dobrém okamžiku a nechtěla jsem jej narušit. Nicméně potřebovala jsem ujištění Smíška, Tani a Aredhel, než jsem měla odvahu říct ano, tohle je hotová básnička . Takže se obá...

Moji milí, dnes tu pro vás mám konečně něco nového, žádnou šuplíkovku . Stal se zázrak a já zase básním . Inu, když deprese a spleeny nedají pokoj, je nejlepší čas na vyzkoušení poetoterapie v praxi . :-) A vypsat se v básních, to pro mne vždy bylo a stále je jeden z nejlepších způsobů. Takže tady jedna...půlnočn í. Datum vzniku - noc z 25. na 26. dubna. Byl to náročný den...ale spadlo to ze mě, tíseň odplula ve verších na vlnách slz. A bylo lépe. Snad se vám budou líbit. budu moc ráda, když mi povíte , jak na vás působí a jaká je vaše interpretace. Bábnička to není nijak složitá, ale...no, uvidíte sami. Nakolik je biografická a nakolik jde jen o umělecký přenos si tentokrát nechám pro sebe. Ale můžete hádat . :-) Někteří možná i pochopíte... Mějte se moc krásně! vaše Illienel Básničku bych ráda věnovala Lyře , proto, že ona se mnou prochází všemi mými neštastnými láskami od chvíle, co se známe (a bude to už 6 let), včetně "té jedné" a protože bych jí moc přála, aby v t...

Ahoj! :-) Dneska tu mám článek, který patří k těm tzv. nekonečným. Článek, který budu neustále aktualizovat a který bude žít svým vlastním životem. O co jde? Jedná se o starý projekt Niky Roovy, nzvaný Abecední knižní výzva. spočívá to v tom, že zapisujete pečtené knížky podle abecedy - dle prvního písmene názvu knihy a snažíte se dát dohromady celou abecedu. Mimo to je zajímavé pozorovat, jaká písmena jsou v názvech námi čtených knih zastoupena nejčtasěji, jaká téměř vůbec a jká méně obvyklá se přece jen občas objeví (no dobře, možná to zas tak zajímavé není, ale já prostě miluju takovéhle "statistiky" apod. :D). A v neposlední řadě je to samozřejmě i seznam knih, které jsme přečetli, takže něco jako minimalistický čtenářský deník - nezapomenu díky němu alespoň na to, že jsem knihu daného jména četla. Protože jsem však tento projekt začala vyplňovat teprve asi před dvěma lety a šla po paměti, rozhodně tu všechny knihy nejsou. Snažím se stále vzpomínat a průběžně dopisuju tit...

Ahoj! :-) Minule jsme tu měli něco spíše smutnějšího (nechci říct depresivního) a z "vážného soudku", tak dnes něco odlehčenějšího. ale ne zase tolik. O co půjde? Z toho veselého soudku - jde o vyloženě dětský text, psaný pro tátu (nikdy jsem mu ho nedala), je na něm krásně vidět naivita a jednoduchost dětského myšlení a také to, jaký jsem byla snílek a idealista. Dvě sloky jsou těžce hyperbolické, zas tak moc naivní jsem nebyla, uvědomovala jsem si, že jsou to jen exotické příměry, které nejsou realizovatelné. Které to jsou jistě sami poznáte. :D Chtěla jsem jen dodat svým slovům důraz a možná mě ani nic jiného kvůli rýmům nenapadlo. dodnes si trochu pamatuji, jak jsem ji psala. Bylo mi asi 12 - 13 let. No a to "vážnější" na této básni - odráží pocity a naléhavé myšlenky dětí velmi zaměstnaných rodičů. Těch, kteří pracují v práci i domai o víkendech i o dovolené...jako workoholici, až na to, že můj táta nežil jako workoholik proto, že by ho to bavilo, ale proto, že...