Illienel

" Mladík chodil po střeše vagonu, zasáhl ho elektrický proud... " " V alkoholovém opojení zaťal bratrovi sekeru do hlavy... " " V Ostravě u tramvajových kolejí visel oběšený muž..." "Záhada mrtvoly v kufru auta: Žena spáchala sebevraždu..." (www.novinky.cz) Všechny tyto titulky byly vybrány z krimi zpráv posledních několika měsíců. Je to pouhý zlomek. Jedná se o loupežná přepadení pod vlivem alkoholu, ublížení na zdraví z nedbalosti, sebevraždy, řízení pod vlivem návykových látek a následné způsobení dopravní nehody...Všechny tyto případy mají něco společného. Lidé, kteří spáchali některý z těchto trestných činů si jejich následky ponesou celým životem. Udělali chybu. Nemůžou to vrátit zpátky. Když se opijeme a řídíme pod vlivem alkoholu, můžeme způsobit vážnou dopravní nehodu. Při té nehodě může zemřít člověk. Naše následná lítost mu život nevrátí. Můžeme v životě udělat cokoliv, ale ten člověk bude mrtvý. A my budete do smrti nosit v hlavě poc

Nevím, co mě to popadlo, ale když jsem jako obvykle stále ve škole sama u okna, opřená o doposud sálající topení a nezúčastněně pozorující dění ve třídě na střídačku s děním dole za oknem, začaly mi hlavou běhat různé podivné věci a slova ...Výsledkem je tento pokus o báseň :D A je věnovaný... Penn , za krásný dess a obrázek k povídce, které mi udělala a za povídku, která mi dodnes při vzpomínce či opětovném přečtení způsobuje slzy smíchu - Jsem tvůj otec, Harry. Její povídky čtu téměř vždy, když napíše něco nového, staré jsem zatím moc neprocházela, ale všechno se mi moc líbilo. Mrzí mě, že jsem její povídky pořádně nekomentovala, rozhodně to napravím! Penn je píše povídky, které opravdu rozemějí ale i zamrazí či rozemutní. Tvoří nádhernou grafiku, kterou asi nikdy nepřestanu obdivovat, ale hlavně je to moc hodná holka :-) Lith , za její krásná dílka a blog plný snů a fantazie. Za její povídku Štěstí přijde zítra, která mě naučila nejen mít ráda Narcissu, ale dala mi toho mnohem ví

Toto je líčení, které jsem psala před dvěma lety ve škole. Vůbec bych ho sem (vzhledem k době, kdy vzniklo) nedávala, ale přiměla mě k tomu jedna věc. Tomu krásnému koutu přírody, který v něm popisuji, bude brzy konec. Někdo se rozhodl na louce v těsné blízkosti postavit paneláky. Uprostřed lesa. Nevím, co víc k tomu říct. Takže tohle je tak trošku z nostalgie...Přimpomínka něčeho, co brzy přestane být pravdou :( Věnováno Charlie! Protože je to skvělá holka. Protože píše nádherné povídky. Protože to byla ona, která mi věnovala krásný komentář pouhý den po založení blogu a tím mě nevědomky přiměla podívat se na její blog. Přiznávm, že tato návštěva může téměř za vše, co se mě a blogu týče :-) Lottin nádherný blog (dnes můj nejoblíbenější) mi byl inspirací, průvodcem a kamarádem prakticky od založení toho mého. Byl to právě její seznam SB (a poté jejich seznamy), který mě přivedl k většině blogů, které mám dnes v oblíbených a s radostí je navštěvuji. Ale zde inspirace ani radost pocházej

Není to povídka , ale nevěděla jsem, kam jinam to zařadit. Mohlo by to být v úvahách, ale má to nádech HP fanfiction . Teda myslím. Nebyl to žádný umělecký záměr . Prostě jsem šla jednoho zimního odpoledne na procházku za humna a zničeho nic mi tohle běželo hlavou . Možná jsem blázen, nemusíte mi věřit, ale toto je téměř doslovný (spíš dovětný, ale to se nepoužívá :D ) zápis toho, co mi během procházky běželo hlavou . Jdu po rozbrázděné polní cestě, místo kolem sebe se koukám pod nohy a hlavou se mi honí následující věty... Tato zvláštní jednorázovka je věnována Lauře Wiriditě . Byla to ona, která mě přivedla do jiného světa a naučila mě v něm žít. Právě Laura podporuje mé šílenství, protože je ještě větší šílenec než já. Teda skoro :D Laura mi dodala odvahu začít psát a je to opět ona, která mi pomáhá přežít v té nepřátelské džungli zvané škola. Takže tohle je pro ni... (autorkou krásného obrázku je Fidell - pisania.blog.cz) Jdu cestou, kterou jsem dobře znával. Chodíval jsem tudy

Tak jsem se nechala inspirovat Charlotte a pokusila se o haiku . S tímto druhem japonské poezie jsem se již kdysi seznámila v jedné knížce a chtěla jsem to zkusit. Tak teď na to došlo. Nakonec jsem se ale tak úplně nedržela pravidla , že haiku má být s přírodní tématikou . Chápu, že spoustě lidí tento styl poezie nesedí a nedokáží jí přijít na chuť. Mě se ale líbí. Čímž myslím haiku jako lyrický útvar, nikoliv mé pokusy o něj :D Noční haiku Noc zvolna padá Příroda náhle ztichne Hvězdy září tmou Podzim Letící ptáci Nám v září oznamují Příchod chladných dnů Slunce za mraky Kapky buší do oken Je to smutný den K Legendě o chytrém prapytli od Charlotte Evans Potkal pytel tmu Vzal ji pod svou ochranu Před světem (světlem) ji skryl Příběh zimní noci Jiskří bílý sníh V krajině posedlé tmou Nikdo nedýchá Milosrdná tmo Skryj mne prosím před světem A se mnou můj hřích Byl to snad jen sen To přec´ nemohlo se stát Umřel kamarád Zástup černých těl V mysl smutek se vkrádá Ticho, klid a mráz (Ticho

Na památku jednoho anděla, který nás navždy opustil... :( Tma...černá...smutek...ticho...klid... Když vás opustí anděl, zůstane ve vás prázdné místo. To místo zčerná jako noc. Získá barvu beznaděje...A hloubku...obrovskou, bezednou prázdnotu. Opustil nás anděl...Umřel? Ne. Andělé neumírají. Odletěl na křídlech noci... Prolétl nekonečným černým vesmírem a stal se zářivým bodem na noční obloze. Prošel černým tunelem a stal se jedním z paprsků zářících na jeho konci. Svítí na zem. Hřeje naše srdce. Kdo? Anděl? Ne...Vzpomínka na něj. Víc nám nezbylo...Z rozmláceného kostela...Z rozmláceného života...Z rozmlácené duše...