Illienel

Ahoj :-) Tak jsem litovala ve svém "papírovém blogu" a narazila jsem na kratinkou, dávno ztracenou a zapomenutou haiku básničku. Psala jsem ji jednoho slunečného dne někdy začátkem května. Neměla jsem zrovna Múzu na návštěvě, tudíž jsem nebyla schopná napsat nic víc než haiku. Mrzelo mě však, že haiku má jen 17 slabik ve třech verších, protože bylo opravdu krásně a já stůj co stůj chtěla psát básně. Tak jem se rozhodla, že zkusím poskládat více haiku do jedné básně tak, aby to nějak dávalo smysl (pokud se vůbec dá o haiku říct, že dává smysl :D). Víc než čtyři haiku jsem však stejně dohromady nedala. Nevím, proč to sem dávám, ale když už jem se tehdy tak snažila, přišlo mi škoda, aby to zůtalo zapomenuté v záplavě prázdných stránek. No, co na to říkáte? Přeji vám klidnou noc a slunečný den (Tobě, Lauro, oblačný :D) Vaše Illienel (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Kolem šeříky Nad hlavou slunce svítí Jaro zpívá v nás Přišlo po špičkách Zeleň kam se podíváš Vykouzl

Protože mám od mala moc ráda citáty, rozhodla jsem se, že tady budu průběžně některé své oblíbené zveřejňovat. A možná, že jich bude trochu víc :D Takže dneska začnu svým nejoblíbenějším, ačkoliv dost bolavým tématem, kterým je Přátelství. Možná že právě na tom se nejvíc ukazuje má naivita. Vlastnost, která je pro mě přirozená stejně jako chůze či dýchaní. Nejvíce toužíme po tom, co nikdy nemůžeme mít. Takže tady jsou...první z mnoha. Mé přátelské desatero :D První desítka variací... (tyto citáty jsou z internetu, takže bohužel neznám a nemohu uvézt autora) 1. Přítel je ten, který zná tvou minulost, věří ve tvou budoucnost a má tě rád takového, jaký jsi dnes. 2. Přátelé jou jako hvězdy. I když je nevidíme, tak víme, že existují. 3. Přítel je ten, který o vás ví úplně všechno a přesto vás má rád. 4. Přítel, to je někdo, kdo zná píseň v tvém srdci a dokáže ti ji zazpívat, když jsi ty sám zapomněl slova. 5. Opravdové přátelství je jako světluška, tím víc svítí, čím je větší tma. 6. Není t

Nazdárek vespolek :-) Na to, že jsem se právě vrátila z nemocnice, mám zameškané další dva dny ve škole a v pondělí jdu na vyšetření s dvoudenní hospitalizací, mám překvapivě dobrou náladu. Ale co byste u mě jiného čekali :D Žijeme, dýcháme, vidíme, slyšíme, chodíme, mluvíme...máme rádi a jsme milováni. Co víc i přát? Co dalšího člověk potřebuje ke štěstí, k úsměvu na rtech? :-) Pořestanu tady šířit svůj nevyčerpatelný optimimsmus a konečně vám sdělím tu velkou novinu. Pokračování mé první povídky Každá postava má svůj příběh je tady! Konečně se dočkáte druhé kapitoly :D Takže, pokud je tu někdo, kdo má zájem číst o dalších osudech malého Argieho, je vřele vítán. Protože je to však dlouhá doba, od zveřejnění první kapitoly, přikládám odkaz, abyte si příběh mohli před čtením trochu ověžit a nebo se s ním poprvé seznámit :-) Kapitola není dlouhá, ale snad se vám bude alespoň trošku líbit. Přeji pěkné počtení... 1. Kapitola 2. Kapitola Tuto kapitolu věnuji Lauře, Mai, Charlie a Juliet. Js

Zdravíčko :-) Dneska jsem měla volno kvůli maturitám, ale beztak jsem ho skoro celé strávila ve škole. Domů jsem se dostala až po sedmé a musím se učit na dvě písemky (někteří učitelé se zjevně během maturit nudí!), takže jen krátce...Před pár dny jsem při usínání trochu básnila do mobilu. A protože to bylo vážně při usínání, tak jsem si z toho druhý den nic nepamatovala a našla to náhodou dneka v poznámkách :-) Tak jsem se to sem rozhodla dát. Taky jsem dopsala druhou kapitolu povídky Každá postava má svůj příběh, takže ji snad můžete v nejbližší době očekávat. Momentálně píšu 3. kapitolu, sérii drabblat k obrázkům a několik sonficů, takže se máte na co těšit. Jedno drabble jem napsala dneska ve škole, ale zveřejním ho asi až později...Také jsem konečně připravila sovu pro mou drahou trpělivou (snad, doufám...) Juliet, takže se může těšit v nejbližších dnech na poštu :-) Ale pšt! Neříkejte jí to! Je to překvapení :D A jak tak vidím, trošinku jsem se přece jen rozepsala a na učení nemá

Ahojte :-) Dnes vám přináším jedno krásné drabble od Laury Wiridity :-) Přeji pěkné počtení slova: měsíc, plášť, křídla, pramen, rty, píseň, čokoláda zadala: Lyri Shea Bereš schody po dvou. Plášť za tebou vlaje a naráží do okrajů točivého schodiště. Skrz okna září stříbrný měsíc. Úplněk. Musíš si pospíšit. Sledoval jsi ho všechny dny v týdnech po celé roky. Víš přesně, jaký je. Od dob, co ho Lupin proti bubákům a mozkomorům začal dopovat čokoládou, se na ní ve stresu stal tak trochu závislý. Hlavně vždy před hodinou Lektvarů. Pocítíš úzkost, když si vybavíš ten jeho dnešní pohled. Poslední schody skočíš. Vrazíš co malé místnosti, kterou jsi objevil teprve nedávno. Jednu stěnu tvoří pouze prosklené okno, místnost je plná starožitných krámů a zašlých pověšených fotografií. A on tam sedí. Sedí ve vyšívaných polštářích a prsty drtí čokoládu od skřítků z kuchyně. "Přišel si," vydechne nevěřícně a upustí ji na zem. Jako kdyby se pro tebe v tu chvíli zatočil svět. Jen se pro něj nat

Dobré ráno :-) Sice už je večer, ale já se teprve probrala z celodenní otupělosti. Opustila mě návštěva a s ní i mikrospánky. Tím neříkám, že bych si s radostí nedáchla, ale už jsem alespoň trochu schopná fungovat. A dneska jsem si po měsíci a půl konečně koupila stravenky, takže hladové období končí :D Taky se tak těšíte na prázdniny? Nebo na víkend? Človek by se měl pořád na něco těšit. A Ti nejšťastnější z nás se těší na každý nový den. Já se mezi ně hrdě hlásím. Není to ideální. Život nikdy nebude pohodový a bezstarostný. Dokonce nebude ani férový. Ale..."Otoč se zády ke slunci a všechny stíny padnou za tebe." Záleží jen na nás, jak se na svět díváme a jestli dokážeme brát život s optimismem, s nadhledem. Protože jsem se dneska v češtině zapřísahala, že jestli mě nevyzkouší, tak se tu literaturu na příště vážně naučím, musím se teď jít vážně učit :D Takže jdu na to. Mějte se krásně a nikdy v chemii neskládejte básně! Proč? :D O tom v následujícím něčem, nevím čem... Když