Illienel

Pěkný večer všem! :-) Nečekali jste mě tu tak brzo, že? Musím přiznat, že ani já jsem nečekala (a nedoufala), že bych pro vás měla něco hotového do dvou dnů od zveřejnění návratové básničky. Nejdřív jsem přemýšlela, že dnešní věcičku zveřejním třeba až za týden, abyste měli čas přečíst si a okomentovat tu předchozí a aby mi aktivita na blogu vydržela o něoc déle. Jo, chtěla jsme si pro jistotu dělat maličké zásoby článků k vydávání. Ale...nakonec jsme se rozhodl, že na to peču. Víte...chci, aby moje články na blogu (pokud to nejsou záměrně vydávané archivní věci) byly autentické . Tudíž abych je zveřejňovala v době, kdy vznikly, a ne v době, kdy nemám co vydávat. Vždyť můj blog je má kronika. A co lépe ukazuje, jak se peru se životem a co zrovna prožívám, než moje básně? Proto vám ji sem dávám už dnes. Dalo by se říct, že je úplně čerstvá , sotva utržená ze stromu (jak se sami dočtete, obrazně i doslova :D). Není to ani tak básnička, je to spíš takový popěvek úplně jednoduchou, vesel...

Zdravím vás! Po velmi dlouhé době jsem konečně zase napsala báseň , dá-li se tomu vůbec tak vznešeně říkat. Možná prostě spíš něco ve verších. Co mi neuteklo dřív, než jsem to stačila zapsat . I když tohle je stejně až druhý pokus, první se mi smazal a já musela vzpomínat a pokoušet se dát to znovu dohromady co nejvíce stejně. Jak se mám radši psát nebudu, dobré to není, ale něco z toho možná bude v příštích článcích, jak jinak, než v umělecké podobě (Proč to psát přímo, že? Kdo by to četl?). Protože je to po dlouhé odmlce "první" tvorba tady pod majákem, budu moc vděčná za vaše reakce. Zpětná vazba je pro mě důležitější než dřív. Mějte se pěkně a nepřestávejte tvořit a snít! vaše Ilienel Navštiv mne, Múzo, pohlaď mé skráně, v té zimní noci chladivé. Zahřej mé dlaně, ať zkřehlými prsty mohu psát opět básně své. Útržky veršů na oroseném skle, jen spatří svět, hned zmizí zas. Jaká to škoda, vyprávět všem chtěly, o světě, jenž je plný krás. Leč byla to jen slova, nebyla spj...

Milí návštěvníci tohoto blogového místečka, dlouho tu bylo ticho. Přístav zůstal opuštěn a světlo majáku pomalu vyhasínalo. Moje světýlko však svítilo čím dál více, konečně v mém životě nastaly velké pozitivní změny, díky kterým jsem měla dost síly žít s úsměvem i bez útěchy modrého přístavu. Bylo mi ale líto, že nechávám majáček pohasínat a nemůže dál svítit vám, mým milým a vzácným hostům. Nebudu vám lhát. Byly doby, kdy jsem si na tohle místo ani nevzpomněla. Ale pak byly chvíle, kdy jsem si vzpomněla a...kdy se mi stýskalo. A měla jsme pocit, že jsem opustila něco, co mi přece jen svým způsobem trochu chybí. Proč? Odešla jsem bez rozloučení. Neukončila jsem tuto kapitolu mého života a nechala tuto blogovou kroniku nedopsanou, otevřenou, ale s prázdnými listy a vyschlým perem. Teď se vracím, abych se s vámi rozloučila...a nebo se vrátila k psaní. Ovšem jen velmi velmi nepravidelnému, nárazovému, jak přijde, čas, chuť, potřeba či nápad. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Ovše...

Ahoj! :-) V posledních třech měsících se toho přihodilo opravdu hodně a já nbyla nejen schopná napsat a zveřejnit články, ale ani jsem nedovedla říct, zda budu s blogem pokračovat. Nicméně stále jsem ještě tady, někde, trochu nenápadně... ještě jsem neodešla . Nemohla bych zmizet a ani se nrozloučit. Jednou nejspíš přijde den, kdy budu muset říct sbohem, ale dnes to nebude. Dnes ještě ne. I když možná brzy...Dneska se s vámi podělím o výzvu Já obrazem , k jejímuž plnění mě na svém blogu nominovala Tani . Autorkou tohoto blogového projektu je Monica Otmili a pravidla jsou jednoduchá - vytvořit fotografii věcí, o kterých si myslíme, že nás nejlépe charakterizují , ideálně mex. 8 položek a popsat, proč jsme je zvolili. Musím říct, že to pro mě byla opravdu zajímavá zkušenost a tento projekt zatím dle mého názoru patří k nejlepším blogovým výzvám, co na blog.cz kolují. Děkuji tímto Monice Otmili za nápad a Tani za nominaci. :-) Mějte se krásně vaše Illienel P. S. Obsah tohoto čláku se ...

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl. ...

Moji milí, jak jste si možná někteří všimli (nebo všimnete), minulý týden v pátek nevyšel článek, jako obvykle. A nevyšel ani dnes ve 12 hodin. Já...nějak jsem přestala úplně zvládat a stíhat, neměla tetokrát nic přednastaveného ani nachystaného a úplně na to zapomněla. Chtěla jsem vám potom zveřejnit článek alespoň se zpožděním. Bohužel jsem ale v těchto dnech ve více než časové i jiné tísni a proto musel článek počkat a přidávám ho až dnes. Protože momentálně nemám čas něco vytvářet a v anketě, jaké články byste si tu nejvíc přáli se objevila i řada hlasů pro tagy, řetězáky a osobní články , podělím se dnes s vámi o "řetězák", jehož původ už bohužel neznám a je možné, že jsem si ho upravila, nevím. Je na motivy známé psychologické hry "Co by byla, kdyby byla...?". Princip vám jistě nemusím vysvětlovat. :-) Protože však více než cokoliv jiného popisuje a odhaluje mé já , bude zařazen do rubriky Illienel se představuje, kam podle mě patří nejvíce. Mám tuhle hru m...

Ahoj! :-) Dnešní básnička je zvláštní třemi věcmi. První z nich - je napsaná na Téma týdne z anekty v Klubu snílků , keré nakonec ale anketu nevyhrálo a nebylo tak vyhlášeno. Nicméně já začala už po spatření inspirace v anketě psát a tak básnička na téma "Jako fénix vstává z popela" vznikla, ač TT na vzducholodi bylo nakonec jiné . Druhá zajímavost - první dvě sloky vznikly velmi rychle , měla jsem však problém na ně navázat . Jakkoliv jsem se o to pokoušela, nedařilo se mi pokračovat v původní myšlence , aniž bych úplně zničila formu a ladění prvních dvou slok. Tak jsem nakonec rezignovala a pokračovala dál, ačkoliv se myšlenka slok od původního záměru mírně posunula . Básnička měla být delší, ale po napsání poslední strofy mě cosi zastavilo...a já už nic nedodala . Přišlo mi, že se básnička nachází v dobrém okamžiku a nechtěla jsem jej narušit. Nicméně potřebovala jsem ujištění Smíška, Tani a Aredhel, než jsem měla odvahu říct ano, tohle je hotová básnička . Takže se obá...