Illienel

Namestei :-) Nelekejte se, nepokouším se o cizý jazyk, jen jsme měli včera velmi zajímavou přednášku o Indii :-) Dneska přináším úplně kratičkou básničku, která je...no, posuďte sami :-) Doufám, že se máte dobře a chystáte se pořádně si užít víkend a nenechat se upálit! :D Ale přiznejte se, kdo z vás se o víkendu či v pondělí ukáže pod svou pravou, čarodějnickou identitou? :D Psaní této básničky (byla původně vyťukaná do poznámek v mobilu) bylo doprovázené nepochopitelným a neodpustitelným spleenem, kterému jsem se však v danou chvíli nedokázala ubránit. Muselo to být se mnou hodně špatné, protože dnes bylo poslední zvonění (ne moje :D) a tato báseň vznikla na koncertu našich školních rockových dívčích kapel a mnohých jiných, který byl uspořádán pro naše maturanty a byli na něm samí gympláci, včetně mě. Ale nevím, proč to sem vlastně píšu...:D Nejspíš vás to tejně nezajímá, koho by to taky zajímalo, že? Neřešte to prosím, asi jsem ještě trochu mimo z odpoledne nebo prostě jen moc unave...

Ahojte :-) Dneska jsem byla na akci Setkání s uměním a vědou, kterého se zúčastnilo několik partnerských škol. Zpívali jsme tam se sborem, ale moc se nám to nepovedlo - byli jsme falešně a udělali tam několik seků. Ale co, život jde dál :D Zpíváme pro radost a rádi, tak co záleží na tom jak kvalitně :D Ale k tomu, proč píšu...:D Když jsme se vraceli, začala na mě ve vlaku padat únava. A s ní kupodivu přišla i Múza :-) Tedy...není to žádný zázrak. Ale byla jsem schopná něco napsat a i to je pro mě v poslední době úspěch. Takže tady je moje vlakové unavené drabble :-) Věnování vyjímečně na konci - má to svůj důvod. Přichází po špičkách. Plíží se s tichostí netopýřích křídel. Lehce a neslyšně se k Tobě blíží, jako když se vznáší chmýří babího léta. Je neviditelná jako černé oči noci. Svou plachostí se jí nikdo nevyrovná... Nech ji přijít k sobě. Jenom buď opatrný, abys ji nevyplašil. Jak ti jednou uteče, už ji nepolapíš. Nikdo a nic nedokáže přijít a odejít takovou rychlostí. Je to pozoru...

Bratři a sestry, nebojte, dělám si legraci :D Ale teď vážně...všem skautským bratrům a sestrám (pokud tu nějací jsou) přeji všechno nejlepší do nové stovky :-) Doufám, že jste dneska nezapomněli a vzali si alespoň šátek - já byla celý den v kroji. Ale teď znovu... Přátelé a kamarádi... to asi neznělo o moc líp, že? :D Nezlobte se, sledovala jsem celé odpoledne i večer program na ČT 2, věnovaný 100 letům českého skautingu a nakazila mě velká dávka nostalgie a sentimentu :-) Ale abych se dostala k tomu hlavnímu :D Přestože mám pořád ještě neuvěřitelný shon (který skončí definitivně příští víkend), povedlo se mi dokončit jednu kratinkou básničku, kterou jsem měla už dlouho rozpracovanou. No, povedlo není správný výraz, přesnější by bylo, že jsem ji dopsala. Protože i přes veškerou mou snahu je to děs a hrůza. Po zralé úvaze (pokud jsem něčeho takového schopná :D) jsem se rozhodla ji raději nezveřejňovat, ale na přání Juliet jsem se k tomu nakonec přece jen odhodlala. Takže tady je. Jakéko...

Tak vážení a milí, jelikož v poslední době nemám čas napsat něco pořádného nebo vůbec něco nového napsat, budu se teď opičit po Juliet. Doufám, že jí to nebude vadit. Rozhodla jsem se totiž zveřejňovat na svém blogu kromě svých vlastních i povídky mé kamarádky Lyry. Jelikož se před časem rozhodla zrušit svůj blog, bude tady pro její povídky něco jako dočasný domov. Než si založí nový blog nebo nastálo, pokud blogový svět opustí úplně. Já doufám, že ne :-) Lyra Materazzi píše zatím pouze slash. Ale ty, kteří tento žánr nemají příliš v oblibě, mohu ujistit, že povídky L.W. jsou jedinečné a rozhodně stojí za přečtení! Nenajdete tam nic jiného než spoustu nádherně popsaných emocí hlavních hrdinů. Její slash je o pocitech, které vtáhnou a pohltí, takže člověk si ani neuvědomí, že čte o vztahu dvou hrdinů Je to, narozdíl ode mě, skvělá autorka. A píše už dlouho. Napsala toho spoustu, jedno dílo lepší než druhé, ale ještě víc povídek má v hlavě Mě nezbývá než doufat, že je všechny někdy nap...

Žánr: Temné, Drama Žánr 2: Slash Postavy: Harra Potter, Ron Weasley, Draco Malfoy Přístupnost: pro všechny Období: Není důležité Draco Malfoy byl marnivý synáček svých ukrutně bohatých rodičů. A kdyby se o něm stejně tak často jako v kouzelnickém světě psalo i v mudlovských novinách, zajisté by po tom princi toužila každá dívka a každičký chlapec by se mu po překonání závistivé a vzpupné puberty chtěl podobat, jenom aby se v očích dívek blýskl stejně tak jako to blonďaté princátko. V dětství dostal téměř vše koupitelné, na co si ukázal. Ovšem je nutné dodat, že otec Lucius syna obdarovával pouze neživými věcmi. Bylo prakticky nemožné najít na Malfoy Manor nějakého jiného živého tvora krom dospělých lidí, Draca - a samozřejmě domácích skřítků. Od útlého dětství mu byly do hlavy vštěpovány malfoyovské zásady a pravidla, jež byly přenášeny z otce na syna po celá staletí, počínaje nenávistí k mudlům narozeným, tak typická dokonalá aristokratická uhlazenost a chladná maska celého jejic...

Žánr: Temné, drama Žánr 2: Slash Postavy: Harry Potter, Severus Snape Přístupnost: pro všechny Období: Kdysi dávno Není to takové, jako když je nemocný. Je to horší. Anebo ne? Sám už nevíš. Pokud má bolesti a pak řeknou, oč kráčí, je to rána. Čistá podpásovka, jenž tě udeří do ledvin, a ty se pak svíjíš v křeči. Udeří tě do plic a ty nemůžeš dýchat, dusíš se. Udeří tě to do srdce, náhle jakoby se objevila sraženina, která zčásti ucpe tepny, a tvoje srdce pulzuje tak silně, že by se rozskočilo a puklo jako rozmáčklá jahoda, avšak stále tam je maličký otvor, jímž se zdárně propumpuje veškerá hustá krev, a ty žiješ dál. Ať je bolest sebevětší, žiješ dál. Po pár minutách si říkáš, že tvoje láska, matka, dítě patří do těch třiceti pěti procent, u nichž zabírá léčba. A proto ten strach přehlížíš a tak děláš, že se nic nestalo. Snažíš se o normální život, načež to jednou přijde. Bolesti se zhorší, tvé milované dají do umělého spánku a pak - pak ti odejdou. Další a další sraženiny v tepná...

Žánr: Temné, Psychologické, Drama Žánr 2: Slash Postavy: Harry Potter, Severus Snape Přístupnost: pro všechny Období: 7. ročník A ať jakkoliv je špatný dnešek, uleháme, abychom se probudili do nového zítřka. Dopadneš na kolena, jestli sis je sedřel do krve, už nevnímáš. Chytneš jeho tvář do dlaní a tiše zasténáš. Prsty ti máčí krev - a její barva pozbývá přitažlivosti vzdušných šatů tanečnice. Prosíš, aby ti teď jako nikdy Bůh naslouchal. Cítíš tmavé oči, jež jsou nyní jako zakalený inkoust míchaný s kapkami slz, a tvoje srdce v tu ránu zaplápolá v naivní víře. "Zůstaňte se mnou, prosím! Dám vám všechno. Ukážu vám třeba jak chutná déšť," začneš blábolit páté přes deváté. Pořád věříš, neboť ještě stále cítíš jeho slabý dech na své tváři. "Podívej se na mne," téměř ani nevysloví. Protože zítřek nikdy neumírá.