Illienel

Nazdárek! :D Jakpak se máte? Já výborně! Všechny čtyři dnešní písemky mám více či méně úspěšně za sebou a zítra za 1. nic nepíšu, za 2. budeme ve třídě jen 4, protože zbytek jede na Gaudeamus za 3. konečně předám kamarádce dárek k narozeninám a za 4. ji po 6 dnech zase uvidím! No není ten svět krásný? Tolik důvodů k radosti! :D Možná, že mi začíná hrabat, ale...no, ono těch důvodů k radosti je mnohem víc. Třeba moje úžasná kamarádka Juliet! A Lyra! A skypování s nimi a spoustou dalších super lidiček tady z blogu, Lith, Emmi, Dell, Chloe, Penny...prostě ty moje zlaté hvězdičky, bez kterých už si nedokážu své dny představit. A píšu, lidičky já zase píšu! :D Jávím, neříkám vám tu žádné světové informace...Chci prostě říct, že se mám báječně a když se zamyslíte nad každou pěknou maličkostí a příjemnou drobností, zjistíte, že se máte taky snvěle :-) Protože... "Nemoci a problémy tu nejsou proto, aby nám kazily radost. Jsou tu proto, aby nás naučily radovat se i z maličkostí!" (Ill...

Ahojte :-) Dneska jsem byla v nemocnici na další vyšetření a byla to bezva. Sestřička byla velmi milá, až na to, že do mě píchala jehly, které však byly maličké, takže jsem neměla nárok na bolestné :D No a když se mi pokoušela píchnout jehlu do boku, tak jí to vůbec nešlo a nakonec se jí ta jehla celá ohnula :D No není to dobrý? Když mi řekla, že jí to tam nejde zapíchnout, začala jsem se smát jako blázen (jak mě možná i diagnostikovaly :D). Naštěstí sestřička pohotově donesla další jehličku a se slovy, že mám v tom místě hroší kůži to do mě po několika minutovém zápasení přece jen píchla ;) Další část vyšetření mohla začít :D A musím uznat, že takový pocit, když vám postupně do všech končetin pouští elektrický proud na nevím kolik minut (ale bylo to dlouho! :D) a vy máte zavřené očička a ležíte poslušně bez hnutí jako cvičení pejsci...To je jedinečný zážitek! Kdo z vás si něco takového vyzkoušel? ;) Vyvrcholením všeho byla hýbající se šachovnice na televizce z doby ...no, řekněme ze s...

Kalispéra! Ty kánete? ;) Aneb dobrý večer, jak se máte ;) Po delší době jsem se rozhodla sem přece jen dát některé fotky z mého pobytu na Krétě . Bylo to nádherných dest dnů. Tak nádherných, že jsem dokázala zcela zapomenout na to, že mám sebou fotoaparát a vzpomněla si na to až poslední den . Všechny následující fotografie jsou proto foceny poslední půlhodinu před odjezdem na letiště :D Omluvte proto prosím jejich nepříliš uměleckou hodnotu a kvalitu. Lítala jsem po celém obrovském areálu hotelu a po pobřeží jako blázen a s foťákem v ruce se na poslední chvíli snažila zvěčnit všechnu tu krásu. Běhěm 30 minut jsem vyfotila plnou paměťovou kartu (asi 200 fotek ;)). Z toho jsem se vám pokusila přinést opravdu ten nejužší výběr, snad se mi to povedlo a fotky se budou líbit... Mějte se krásně :-) Vaše Illienel (která nesnáší červenou řepu s ořechy a sušenýma švestkama! :D) P.S. Chtěli byste, abych zveřejnila i další fotky? Z Kréty, procházek či jiné?

Nazdárek :-) Dlouho jsem se neozvala, ale důvody nejspíš znáte. Zatímco vy jste se mořili ve škole, já si užívala ozdravného pobytu u moře :-) Tímto se vám nechci pošklebovat, já si těch sedm zameškaných dnů musím ve škole poctivě odmakat - tento a příští týden si písemky podávají dveře :D Ale je to v pohodě, pořád nějak zvládám s úsměvěm :-) Takže...kdyby to někoho zajímalo, měla jsem se opravdu nádherně (což neznamená, že ted už ne) a koho by to zajímalo ještě víc, možná se tu časem objeví nějaká fotka nebo krátký textík (ale nic neslibuju). Brzy se dočkáte nového designu, se kterým budou spuštěny i některé zatím prázdné či poloprázdné rubriky (aneb ano, budou články, fotky a možná i něco jiného :D) . No a protože jsem se po návratu domů dočkala přece jen několika pěkných komentářů (= nebyla nulová návštěvnost a někdo to i četl :D), rozhodla jsem se zveřejnit postupně několik svých starších slohovek (psané před rokem). A toho si važte! Slohovky nejsou kdovíjaká literární díla. S tím...

Krásný den! :-) Nelekjte se prosím názvu dnešního článku, rozhodně mě neopustil optimismus v psaní ani v životě a už vůbec nepřemýšlím o vraždách! :D Proč tedy takový podivný název? Zase jsem jednou procházela šuplíčky i složky s mou tvornou a narazila na jedno dosud nezveřejněné drabble , které jsem psala do projektu Duben - měsíc drabble . Zadáním byl název tohoto článku. Avšak prošvihla jsem termín a tak se těch 100 slůvek nikdy nedostalo na vlny Internetu. Až tedy dnes. Je to sice jen drabble, ale...no, nevím, proč ho sem dávám :D Možná tím chci trochu odčinit následujícíh 14 dnů, kdy se tu nejspíš ani neukážu, protože prakticky nebudu doma. Každopádně, kdyby se to někdo z vás rozhodl okomentovat, budu velmi ráda :-) P.S. Kdo je hrdinou tohoto drabble snad každý uhodne ;) Užívejte si tepla domova, venku ho moc není :D Vaše zmrzlá Illienel ;) Drabble bych ráda věnovala Ondrovi , který u mě pravidelně čte a v poslední době dokonce i pravidelně a krásně komentuje a Surynce, která u mě...

Zdravím! :-) Dneska jsem si dovolila zahrát si na "velkou básnířku" a značně nadneseně nazvat svých pár veršíků z mého nového období tak, jak jsem je nazvala. Snad se za to na mě nebudete zlobit. Jedná se o texty dle mého názoru zcela pozitivní nebo se alespoň snažící o optimismus. Všechny vznikly v době od 29. srpna do 3. září, tedy v období, které jsem strávila na kapačkách v nemocnici. O mém tehdejším duševním rozpoleží si možná uděláte obrázek sami, po přečtení následujících řádků :-) Textů bylo více, avšak malého rozsahu, aby si zasloužily samostatný článek, proto je zvěřejňuji po více "kusech" ;) Mějte se krásně a usmívejte se! Vaše nadšená Illienel 1) Nemoc není konec světa po radosti není veta když dostanu kapačky nedám smíchu kopačky! Dokud zdraví dovolí budu se těšit do školy už mám dost válení v posteli radši se učit a psát úkoly! Vždyť tak život studentky vypadat má a já ho chci žít, dokud se to jen dá! 2) Ten kdo chce v životě šťastný být, musí se s osu...

Nazdárek :-) Dnes...vám přináším něco velmi ojedinělého a speciálního. Jde o text, který vznikl v jedné z nejzlomovějších chvílích mého života a má svým způsobem velmi osobní charakter. Konečně se v něm můžete dozvědět, co mi to vlastně je, že pořád navštěvuju nemocnice a proč jsem se celé léto neozvala, ani když už jsem byla zpátky z táborů. Ale varuji vás! Není to zrovna veselá novina, ačkoliv básnička je dle mého značně optimistická. Proč? Protože jsem šťastná a mám se dobře. Nic mi neschází...tak proč se trápit tím, co může být za pár let, ale taky nemusí, když žijeme tady a teď?! A já jsem celkem v pořádku :-) Takže...přečtěte si to, kdo chcete. Vážně mi to nevadí. Jsem ochotná to vykřičet do celého světa, nemám s tím problém. To jen lidi kolem mě mají trošku problém to zpracovat a smířit se s tím. Je jen na vás, jestli se to rozhodnete číst. Někteří z vás už to dokonce četli. Možná vás také zajímá, proč to sem vůbec dávám...Odpověď je jednoduchá. Protože tento blog je jakýsi můj ...