Illienel

Jedna noční ...obsah v trochu jemnější verz odpovídá atmosféře obrázku a názvu "básně", proto čtení doporučuji jen těm, komu nevadí číst ode mě i zcela nepozitivní tvorbu . Jedná se o velmi osobní , terapeutickou poezii ... Autorka původního obrázku - Rivka Korf Hodiny tikají do ticha večera, blíží se půlnoc, čas stínů a můr. Podivná úzkost náhle mě sevřela, blíží se počátek bálu všech stvůr. Ta úzkost, jež mě objímá, mi není zcela neznámá. Společnost mi dělává už řadu dlouhých dní. Téměř každý večer klepe na dveře, sál v mém nitru se jí bez odporu otevře. Zaplní ho strach, výčitky a temnota. Úzkost se raduje, v depresi rozkvétá. Zdroj obrázku Autorka obrázku - Michelle114

Milí čtenáři! Přináším vám básničku , která je vlastně písničkou , ale prozatím tu bude jen v textové podobě. Ono totiž dostat se od melodie poletující uvnitř mysli k nahrávce písničky ze zpěvem a hudebním nástrojem (a nejlépe i notovým nebo akordovým zápisem) je cesta dlouhá a náročná. A já to nemohla vydržet a chtěla se s vámi , než tuto cestu ujdu, podělit alespoň o to, co stálo na jejím počátku. Jde ovůbec první mou báseň , která byla od začátku psána s myšlenkou a cílem, udělat z ní písničku . Přesto doufám, že zde najde své místo i sama o sobě ...než přijde čas. :-) Alespoň Vám to umožní zapojit fantazii a umělecký cit a zkusit najít vlastní melodii či nápěv. Snad mi odpustíte, že na tu mou, si budete muset ještě chvíli počkat. A ano, nejdříve bude nejspíš na řadě melodie a nahrávka k Letí, letí. Mějte se krásně a žijte dny s písničkou! :-) vaše Pomněnka Illienel P. S. Pod perexem je věnování. Obrázek je od Charlie Pro Aredhel , protože to ona mi dala odvahu zase psát a vě...

Pěkný večer všem! :-) Nečekali jste mě tu tak brzo, že? Musím přiznat, že ani já jsem nečekala (a nedoufala), že bych pro vás měla něco hotového do dvou dnů od zveřejnění návratové básničky. Nejdřív jsem přemýšlela, že dnešní věcičku zveřejním třeba až za týden, abyste měli čas přečíst si a okomentovat tu předchozí a aby mi aktivita na blogu vydržela o něoc déle. Jo, chtěla jsme si pro jistotu dělat maličké zásoby článků k vydávání. Ale...nakonec jsme se rozhodl, že na to peču. Víte...chci, aby moje články na blogu (pokud to nejsou záměrně vydávané archivní věci) byly autentické . Tudíž abych je zveřejňovala v době, kdy vznikly, a ne v době, kdy nemám co vydávat. Vždyť můj blog je má kronika. A co lépe ukazuje, jak se peru se životem a co zrovna prožívám, než moje básně? Proto vám ji sem dávám už dnes. Dalo by se říct, že je úplně čerstvá , sotva utržená ze stromu (jak se sami dočtete, obrazně i doslova :D). Není to ani tak básnička, je to spíš takový popěvek úplně jednoduchou, vesel...

Zdravím vás! Po velmi dlouhé době jsem konečně zase napsala báseň , dá-li se tomu vůbec tak vznešeně říkat. Možná prostě spíš něco ve verších. Co mi neuteklo dřív, než jsem to stačila zapsat . I když tohle je stejně až druhý pokus, první se mi smazal a já musela vzpomínat a pokoušet se dát to znovu dohromady co nejvíce stejně. Jak se mám radši psát nebudu, dobré to není, ale něco z toho možná bude v příštích článcích, jak jinak, než v umělecké podobě (Proč to psát přímo, že? Kdo by to četl?). Protože je to po dlouhé odmlce "první" tvorba tady pod majákem, budu moc vděčná za vaše reakce. Zpětná vazba je pro mě důležitější než dřív. Mějte se pěkně a nepřestávejte tvořit a snít! vaše Ilienel Navštiv mne, Múzo, pohlaď mé skráně, v té zimní noci chladivé. Zahřej mé dlaně, ať zkřehlými prsty mohu psát opět básně své. Útržky veršů na oroseném skle, jen spatří svět, hned zmizí zas. Jaká to škoda, vyprávět všem chtěly, o světě, jenž je plný krás. Leč byla to jen slova, nebyla spj...

Milí návštěvníci tohoto blogového místečka, dlouho tu bylo ticho. Přístav zůstal opuštěn a světlo majáku pomalu vyhasínalo. Moje světýlko však svítilo čím dál více, konečně v mém životě nastaly velké pozitivní změny, díky kterým jsem měla dost síly žít s úsměvem i bez útěchy modrého přístavu. Bylo mi ale líto, že nechávám majáček pohasínat a nemůže dál svítit vám, mým milým a vzácným hostům. Nebudu vám lhát. Byly doby, kdy jsem si na tohle místo ani nevzpomněla. Ale pak byly chvíle, kdy jsem si vzpomněla a...kdy se mi stýskalo. A měla jsme pocit, že jsem opustila něco, co mi přece jen svým způsobem trochu chybí. Proč? Odešla jsem bez rozloučení. Neukončila jsem tuto kapitolu mého života a nechala tuto blogovou kroniku nedopsanou, otevřenou, ale s prázdnými listy a vyschlým perem. Teď se vracím, abych se s vámi rozloučila...a nebo se vrátila k psaní. Ovšem jen velmi velmi nepravidelnému, nárazovému, jak přijde, čas, chuť, potřeba či nápad. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Ovše...

Ahoj! :-) V posledních třech měsících se toho přihodilo opravdu hodně a já nbyla nejen schopná napsat a zveřejnit články, ale ani jsem nedovedla říct, zda budu s blogem pokračovat. Nicméně stále jsem ještě tady, někde, trochu nenápadně... ještě jsem neodešla . Nemohla bych zmizet a ani se nrozloučit. Jednou nejspíš přijde den, kdy budu muset říct sbohem, ale dnes to nebude. Dnes ještě ne. I když možná brzy...Dneska se s vámi podělím o výzvu Já obrazem , k jejímuž plnění mě na svém blogu nominovala Tani . Autorkou tohoto blogového projektu je Monica Otmili a pravidla jsou jednoduchá - vytvořit fotografii věcí, o kterých si myslíme, že nás nejlépe charakterizují , ideálně mex. 8 položek a popsat, proč jsme je zvolili. Musím říct, že to pro mě byla opravdu zajímavá zkušenost a tento projekt zatím dle mého názoru patří k nejlepším blogovým výzvám, co na blog.cz kolují. Děkuji tímto Monice Otmili za nápad a Tani za nominaci. :-) Mějte se krásně vaše Illienel P. S. Obsah tohoto čláku se ...

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl. ...