Illienel

Krásný den! :-) Nelekjte se prosím názvu dnešního článku, rozhodně mě neopustil optimismus v psaní ani v životě a už vůbec nepřemýšlím o vraždách! :D Proč tedy takový podivný název? Zase jsem jednou procházela šuplíčky i složky s mou tvornou a narazila na jedno dosud nezveřejněné drabble , které jsem psala do projektu Duben - měsíc drabble . Zadáním byl název tohoto článku. Avšak prošvihla jsem termín a tak se těch 100 slůvek nikdy nedostalo na vlny Internetu. Až tedy dnes. Je to sice jen drabble, ale...no, nevím, proč ho sem dávám :D Možná tím chci trochu odčinit následujícíh 14 dnů, kdy se tu nejspíš ani neukážu, protože prakticky nebudu doma. Každopádně, kdyby se to někdo z vás rozhodl okomentovat, budu velmi ráda :-) P.S. Kdo je hrdinou tohoto drabble snad každý uhodne ;) Užívejte si tepla domova, venku ho moc není :D Vaše zmrzlá Illienel ;) Drabble bych ráda věnovala Ondrovi , který u mě pravidelně čte a v poslední době dokonce i pravidelně a krásně komentuje a Surynce, která u mě

Zdravím! :-) Dneska jsem si dovolila zahrát si na "velkou básnířku" a značně nadneseně nazvat svých pár veršíků z mého nového období tak, jak jsem je nazvala. Snad se za to na mě nebudete zlobit. Jedná se o texty dle mého názoru zcela pozitivní nebo se alespoň snažící o optimismus. Všechny vznikly v době od 29. srpna do 3. září, tedy v období, které jsem strávila na kapačkách v nemocnici. O mém tehdejším duševním rozpoleží si možná uděláte obrázek sami, po přečtení následujících řádků :-) Textů bylo více, avšak malého rozsahu, aby si zasloužily samostatný článek, proto je zvěřejňuji po více "kusech" ;) Mějte se krásně a usmívejte se! Vaše nadšená Illienel 1) Nemoc není konec světa po radosti není veta když dostanu kapačky nedám smíchu kopačky! Dokud zdraví dovolí budu se těšit do školy už mám dost válení v posteli radši se učit a psát úkoly! Vždyť tak život studentky vypadat má a já ho chci žít, dokud se to jen dá! 2) Ten kdo chce v životě šťastný být, musí se s osu

Nazdárek :-) Dnes...vám přináším něco velmi ojedinělého a speciálního. Jde o text, který vznikl v jedné z nejzlomovějších chvílích mého života a má svým způsobem velmi osobní charakter. Konečně se v něm můžete dozvědět, co mi to vlastně je, že pořád navštěvuju nemocnice a proč jsem se celé léto neozvala, ani když už jsem byla zpátky z táborů. Ale varuji vás! Není to zrovna veselá novina, ačkoliv básnička je dle mého značně optimistická. Proč? Protože jsem šťastná a mám se dobře. Nic mi neschází...tak proč se trápit tím, co může být za pár let, ale taky nemusí, když žijeme tady a teď?! A já jsem celkem v pořádku :-) Takže...přečtěte si to, kdo chcete. Vážně mi to nevadí. Jsem ochotná to vykřičet do celého světa, nemám s tím problém. To jen lidi kolem mě mají trošku problém to zpracovat a smířit se s tím. Je jen na vás, jestli se to rozhodnete číst. Někteří z vás už to dokonce četli. Možná vás také zajímá, proč to sem vůbec dávám...Odpověď je jednoduchá. Protože tento blog je jakýsi můj

Dnes bez úvodu... Slzy v očích mám Důvod k smutku postrádám Cítím se tak sám Stejná písnička Pořád dokola tu zní Začnu zpívat s ním Chci poezii Však kousek pochopení Tu pro mě není V tonech molových Dál písnička tu zní Nohavicova Není radosti Mé srdce Don Quijota Tím trpí dosti Povzdech hluboký Poznejte mou smutnou tvář Stačí poslouchat... V haiku byly použity texty z písně Jaromíra Nohavici.

Pěkný den vám všem :-) Dnes trochu netradiční úvod...víc netřeba říkat. Když sentiment světem vládne, když někomu trochu hrábne, když naivní optimistka se narodí a pak půlku léta marodí, do mobilu verše píše, poslouchejte, buďte tiše, čím myšlenky plní se, s tím Illienel svěří se... Prožijte den s úsměvem Vaše Illienel Je to ten největší dar, který nám byl Bohem dán. Jak první jitřní paprsek, chladná rosa ranní, hřejivé paží objetí. Jak průzračná lesní studánka, radostí zářící oči, slzy dojetí. Je snad nad slunce jasnější, že tak krásný a ještě krásnější, je dar, který si můžeme navzájem dát, mít jeden druhého upřímně rád. Kdo chce na tváři úsměv stále jen mít, nikdy se netrápit, v radosti žít, tan ať rozdává lásku a věrné přátelství, ze štěstí, které tím získá, může třeba sto let žít. Kdo nedaruje důvěru, nikdy žádnou nezíská. Kdo nemá přátele, tomu se nestýská. Kdo mračí se na lidi, na toho se mračí svět. Kdo však radost rozdává, úsměv dostane vždy zpět. Tak zkusme se všichni zamysle

Ahoj :-) Dnes vám přináším jedno podivné drabble nedrabble, které nemá s drabbletem společného nic než malý rozsah. Tento text byl nypsán v době, kdy jsem po lékařském zákroku zvaný lumbální punkce ležela 10 dnů doma, bylo mi zle a první týden jsem se nemohla hnout z postele. Nemohla jsem ani zvednout hlavu, abych neměla bolesti a nebylo mi zle, natož pak sedět. Nejedla jsem skoro nic, maximálně piškoty, pila jen vodu. Při životě mě udržovaly tři věci, které zmiňuji v následujícím textu. O tom, jak jsem vypadala a jak jsem se cítila, uprostřed prázdnin, odříznuta od světa a sama v tichém pokoji, vypráví následující řádky... Tímto textem bych chtěla poděkovat všem, kteří v něm naleznou své jméno. Myšlenky na vás mě držely nad vodou, když mi bylo nejhůř. Děkuji :-) Mějte se krásně :-) Vaše Illienel (Nevím přesně, u které písně to bylo, ale myslím, že kterákoliv z alba First love autenticky dokreslí moje pocity. ) S umaštěnými, nečesanými vlasy, v dětské noční košilce s králíčkem, která j

Zdravím :-) Mám za sebou druhý den školy a pořád mám dobrou náladu, takže to vypadá, že se letos mého optimismu jen tak nezbavíte. Svět je krásný...i když máte dvě volné vstupenky na Pálavské vinobraní a nemůžete tam jít. Svět je krásný...i když vaši vrstevníci stráví dvouhodinovku konverzací tím, že pomlouvají jen a jen vás a to v obou třídách. Svět je krásný...i když ráno začne hádkou rodičů, odpoledne pokračuje a večer vás čeká to samé. Svět je krásný...i když vás bolí každý centimetr těla, jako byste dostali pořádnou nakládačku a každý večer se hodinu v bolestech snažíte usnout. Svět je krásný...protože i když se zdá všechno beznadějné (hmm...to jsem asi ještě nezažila :D - ale slýchám to často), vždycky je nějaký důvod, proč žít a snažit se si ten život užít. Vždycky nás může potkat něco krásného , čekat někdo lepší, můžeme zažít něco zajímavějšího, dokázat co dřív ne...Jde jen o to mít trpělivost a na to hezké si počkat . Nevzdávat se a nemračit na svět jen proto, že ted sl

Ahojte všichni, kdo jste na tento blog a jeho autorku ještě nezapomněli! :-) Přiznávám, že jsem tu dlouho nebyla. Dlouho je možná slabý výraz. Neskutečně hrozitánsky moc dlouho a opravdu jste mi chyběli. Vy, vaše blogy, komentáře, psaní...Ale jsem zpět :-) A už neodejdu. Blog momentálně prochází velkou rekonstrukcí, která by měla být hotová nejspíše ke konci září. I nadále tu budete moct číst mé básnické i jiné pokusy, citáty a mé emoční výlevy a já i nadále pokud možno budu číst vaše články a komentovat stejně, jako dřív :-) Přesto se některé věci změnily a změní. Tedy co se týče mě. Prožila jsem dva měsíce, které doslova změnily můj život a ač to nebyly jen hezké zážitky, myslím, že ho změnily k lepšímu. Za tu dobu, co jsem tu nebyla, jsem napsala několik věciček, které tak nějak zachycují mé stavy v uplynulých týdnech. Abych vás tím moc nezahltila, budu je teď postupně zveřejňoat a budete-li chtít, můžete zanechat komentáře. Za každý vzkaz i komentář budu moc ráda :-) Ale už vás neb