Illienel

Věnováno, z celého srdce, Rioli Díky Tobě a Tvému daru, o který se s námi dělíš, mne opět hladí na duši radost... Myšlenka na Tebe je jako sluneční paprsek, prosvítající skrze listí stromů ... (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Když zavřeš oči a je tma... Naslouchej hlasu, jenž do ticha zpívá Zkus najít smysl žití svého Jen z lásky může vyrůst člověk Když zvařeš oči a je tma... Zhluboka dýchej a vůni vody vnímej Pohlazení mokrých doteků nebes Jedna slza skrývá v sobě oceán Když zavřeš oči a je tma... Vydáš se cestou neznámou Jít vstříc cíli je tvůj cíl A nikdo nejde zcela sám Když zavřeš oči a je tma... Ochutnej vítr svobodný Přináší pocity věčně skrývané Navždy trpí ten, kdo je nepřizná Když zavřeš oči a je tma... Natáhni dlaně a nabídni srdce Skrz duši zkus se podívat A ucítíš anděla vedle sebe stát Když otevřeš oči a spatříš svět Zkus jinak na něj pohledět Vyzařuj světlo pro ty v tmách Nech vést se andělem v každém z nás

Věnováno, s láskou a úctou, Emmi... I Ty jsi jedním z Božích zázraků... úchvatný človíček, který byl stvořen Nejvyšším, aby byl svět o něco krásnější... (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Pošeptej větru, zazpívej vodě, o osudu, o náhodě... O tom, jak člověku Bůh mapu dal, aby si ze všech cest správnou vybral... Jednou dva lidé se potkali. Muž a žena. Jejich mladá srdce láskou byla naplněna. Že vášnivě se milovali, do roka spolu se vzali. A z lásky té veliké...zrodilo se dítě. Tak přišel jsi na svět. Devět měsíců, noci bezesné... Pak otevřel jsi oči své. Křik. Pláč. Byl jsi příliš překvapen, než aby jsi mlčel. Položili tě matce do náruče. V tu chvíli, v té teplé, milující náruči, byla tvůj celý svět. Její radostí zářící oči.. Usmál ses. A svět byl bohatší o jeden krásný malý zázrak... Dětský úsměv. Tvůj otec přišel ještě téhož dne. Starostmi, jak přežijete, byl celý bez sebe. Stačil však jediný pohled do tvých očí... A on poznal, že svět se jen z lásky točí. Všechno štěstí,...

Věnováno, z upřímného přátelství, Juliet a Lyře Jakkoliv je temná noc, vím, že vy dvě mi svítíte na cestu... Děkuji! (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Přátelství je jako hvězda jasná, když prosvítí noc, je to záře krásná. Jak světlušky jsou ty dvě duše spřízněné, každá z nich chmury mé vždy zažene. Když sluníčko svítí, voní luční kvítí, ptáků plný hvozd, zpívají nám pro radost a práce když se daří, úsměv máme v tváři. Když však se nám nedaří a jsme celí skleslí, s přáteli v pevném objetí, najdeme své štěstí.

(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Hlavou jim létaly tisíce slov ...slovo je bezvýznamný shluk písmen... V srdcích měli všechnu bolest světa ...bolest je denní chleba velkých dramatiků... Oči plné nevyřčené lásky ...láska je stav choré mysli... Třásli se strachem ze zítřka ...strach je hlavní silou mocných... Pronásledování včerejškem ...minulost je prodejná děvka bulvárního tisku... Umírajíce dnes při západu slunce ...slunce je pouhý služebník turistického ruchu... Utopení ve vlastních emocích ...protože svět přece city nepotřebuje...

Jedna nedokončená, bez úvodu... Nebe slzy tiše roní... Ty nevinné průzračné krůpěje, na zemi, v lidském mraveništi, stávají se povodní. Co slz andělé vyplakali, nad lidmi, které v pěči měli, když po správné cestě vést je chtěli. Co bolesti Otci způsobily, děti, jenž na druhé zlé byly, na svého Stvořitele zapomněly. Ke starým a nemocným zády se obrátili, lidé, jenž pro druhé být tu měli. V záři pokroku, sluncem moderní doby osvícení, hleděli lhostejně na cizí utrpení. Vlastnímu štěstí se smáli a v klidu si vykládali... (...báseň je zde přerušena a bude-li někdy dopsána, případně zakončena pozitivní myšlenkou, bude to v časech příštích...)

Věnováno, s velkou vděčností, Surynce a Lith Přeji vám, abyste se nebály plout vstříc budoucnosti a svým snům, aby váš vítr byl příznivý, kompas vždy ukázal správný směr a maják vám svítil na cestu i v té nejčernější noci. (autorkou obrázku je Fidell - pisania.blog.cz) Nechci se otáčet nazpátek, k čemu se vracet na začátek? Minulost nezměníš, staré časy nevrátíš. Co bylo, to odvál čas. Jen vzpomínky zůstaly v nás. Už dávno nejsme malí, velký svět na nás se valí. Doba se mění, lidé též, ztracené chvíle nenajdeš. Je dobré občas vzpomínat a snít, však musíme kupředu životem jít. Do plachet vítr naberte, u kormidla správný kurz zadejte. A hleďte plout, jen dál... Za snem, co kdysi se vám zdál. Průvodce náš zažene bouři zlou, tak neboj se vyplout na cestu svou. Život je zázrak, život je boj, tak vypluj odvážně a nic se neboj! Vždyť Pán je s námi na všech našich cestách... zkus s přáteli chopit se vesla a přes moře široké odvážně pluj, v pravdě, naději, víře...druhé jako sebe miluj! (pro Jul...

(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Mám v duši černou díru do které padám bez pomoci Abych se každý nový den ocitla na jejím okraji Hlubiny černého zoufalství brzy mne nenávratně pohltí Však dnes to ještě nebude balancuji na špičce osudu Mé síly mě kvapem opouštějí ruce už za chvíli poleví Ve své marné snaze udržet se však zatím vidím paprsek světla Poslední hvězda v temnotě vesmíru Galaxie není větší než prázdnota v mé duši Všechny mé pocity pohltila černá díra Tahle hvězda je jediná naděje, která mi zbyla Prosím, nepřestávej zářit a já ti slibuji že se budu kvůli tvému světlu rvát s nocí i bezmocí navěky věků