Illienel

Mír s vámi! Jak už to tak bývá, s podzimem přichází chřipky a melancholie. Sklíčenost, zaviněná z části počasím, přecházející u některých jedinců v takzvané "podznimní deprese". To však není můj případ. Jak dobře víte, jsem sice tělem i duší melancholik, ale stejně tak optimista. Tudíž se žádná deprese nekoná (minimálně ne prozatím). Přesto se nemám nejlíp. Selhala mi psychika, jsem v poslední době hodně labilní a každou chvíli na výbuch nebo zhroucení. Ale naštěstí jsou tu lidé, kteří mě vždycky podrží :-) Co mě život naučil? Je lepšé, když nezůstáváte na svá trápení a problémy sami. Nejenom radost s druhým sdlej, je-li Tvůj přítel, v neštěstí přijde. Když nedokážeme sami vstát, musí nám někdo podat pomocnou ruku a vytáhnout nás zase na nohy. Šťastný každý člověk, který má takového přítele. Nenechte si ho vzít :-) Dneska tedy opět něco "ze šuplíčku", poněkud mladšího data, i když zase ne tolik. Původní písnička (v přesném opisu, tak, jak tehdy vypadala) zhruba někd...

Zdravíčko :-) Obrazně i doslova. Taky je ve vašem okolí každý nemocný? A taky to u vás ve třídě vypadá jako v lazaretu? U nás nemocnost stoupá závrtanou rychlostí. Bojím se, že s mou nulovou imunitou dlouho nevydržím, ale kdybych přece jen onemocněla a musela zůstat doma, bude to mít pro vás jeden pozitivní důsledek. Budu mít jednorázově více času na blog a bude šance, že se nějak výrazněji posunu v psaní Neviditelných.Ti zatím čekají an volný víkend, který by měl nastat za 10 dnů. Tak uvidíme, jestli se mi je povede zviditelnit ;) Dneska několik fotek z návštěvy skleníku. Kdo bude znát jméno některé ze zveřejněných rostlinek a napíše mi je (případně vymyslí přiléhavé a vtipné pojmenování), tomu za odměnu napíšu drabble na přání, bude-li chtít. Návštěvu zvláštního místa plného prapodivných rostlinek jsme vykonala ve společnosti mých dvou blogových vil, Rainy a Emmanuelle. Zde se můžete podívat, co tam potěšilo naše zraky... Mějte se famfárově a pijte zázvorový čaj! Budete zdraví :D Vaš...

Zdravím! Omlouvám se za dlouhopu neaktivitu - viz výše. Maturita buší na dveře, přijímačky zrovna tak a aby se z toho člověk nezhroutil nebo nezářil příští září na opravkách, musí tomu věnovat opravdu dost času. Připočítejte dojíždění, rozvrh s až 10 hodinami denně, stálou únavu a neschopnost soustředit se na psaní něčeho kloudného a máte výsledek. Naprostá neschopnost věnovat se trochu blogu a přidat něco nového. Tímto se omlouvám především Surynce, Rainy a Juliet, že teď pořádně nečtu jejich blogy, natož abych psala komentáře. Neslibuji, kdy to napravím, ale věřte, že to mám v úmyslu. Čas je však teď pro mě velmi relativním pojmem... A protože nemám energii k tvorbě něčeho nového, protože jsme uklízela šuplíky a objevila staré "poklady" a protože mi je líto, že to tu zeje prázdnotou a brzy to tu zasype pouštní písek, rozhodla jsme se přidat sem pár pokladů z mých literárních předzačátků. Aneb výtvory z dob páté až sedmé třídy (přibližně). Dnes tedy má první "fanfiction...

Zdravím vás... Ztratila jsem se. Ztratila jsme se v hudbě, přemýšlení, vzpomínání a povídkách. Málem jsme z toho usnula. Ztratila jsme se v podzimu... Hudba, ve které se dá tak snadno ztratit... ...Když přijde podzim. Podzim přišel. Podzim je tu... Je to krásné...podzimní...melancholické...smutně štastné...pošmourně krásné...moje! Je to moje období a moje milovaná nálada a stav...v nejteplejší, chlupaté vínové mikině s pejskem, s horkým čajem, něčím dobrým, ideální hudbu, čerstvým, mrazivým podzimním vzduchem v pokoji a teploučýma ponožkama, čtení, psaní, malování... I čtení učebnic a psaní zápisků do školy do toho v takovéto náladě můžu zahrnout. Přála bych si obejmout svou přítelkyni,, vypít si společně šálek horkého čaje a vydat se na procházku studeným, deštivým odpolednem...Procházet se mezi barvícím se listím, vdechovat nejčistčí, lehounce mrazivý vzduch, jaký je vždy po dešti...Vlasy poletující ve větru, vyprávět si a smát se... Dívám se na ty nádherné barvy v korunách stromů, n...

Zdravím vás :-) Přiznám se, že jsem ztroskotala v tvůrčím oceánu a zůstávám bez pomoci na ostrově jménem spsovatelský blok. Vyschla inspirace? To asi ne. Spíš, jak řekl autor mé milované knížky, "Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí." Natož pak to souhvězdí zaznamenat na papír nebo do počítače. Takže se omlouvám, ale nějakou dobu tu asi ještě bude jen jižní vítr vát...Snad mi to tu nezanese pouštní písek. Budu se snažit. Dnes tedy jen pár slov, která jsem dneska našla na malém papírku, psáno v náhlé inspiraci kdysi v autobuse... Ať jsou vaše dny plné radosti Vaše Illienel Dá-li se věnovat těch pár slov, pak je věnuji. Těm, se kterými jsme zažila malá, krásná nekonečna. Ony vědí... :-) Inspirace (Zdroj obrázku - Karishma v ) Hudba: Yiruma Citát: "Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna." (John Green) Stála a hleděla k obzoru, byl to oceán, jehož konce nedohlédla. Oceán pocitů, oceán vzpomínek, oceán snů... V každé kapce se skrý...

Slunce vašim dnům :-) Dlouho jsem se vám neozvala, ale proč, to jistě víte. Vysvětlení mé neaktivity v záhlaví tu ještě minimálně do konce prázdnin ponechám, pak to snad bude lepší. I když - v maturitním ročníku? Nebudu si dělat iluze. Vím jen to, že s blogem neskončím, i kdyby se tu měl objevovat jeden článek za dva měsíce. Mám se krásně, opravdu nádherně, jen je toho vážně moc. Já jsem si toho na léto naplánovala moc. A i když nakonec stihnu sotva desetinu toho, pořád nestíhám. S psaním je to tedy špatné, protože to je časově i psychicky nejnáročnější, ale mohly by se tu do konce měsíce objevit nějaké fotky. A protože je mi líto těch, kteří sem stále chodí, že si u mě tak dlouho nic nového nepřečetli, podělím se s vámi dneska přece jen o jeden malý kousek z mé básnické tvorby. Už název sám však dává znát, že nepůjde tak úplně o báseň. Je to tak trochu zveršovaná modlitba...Třeba se najde někdo, komu se bude líbit. Mějte se krásně, ať jsou vaše dny plné radosti :-) Vaše Illienel Básni...

Ahoj :-) Zdravím vás v tomto deštivém a pošmourném dniu. Že je v poslední době takový každý? To je sice na většině zašeho území pravda, ale co na tom? Nenechme si přece počasím zkazit náladu! Když slunce na obloze nezáří, musíme mít slunce ve tváři. Když úsměv na vaší tváři zazáří, druhému radostí den prozáří. Tak se nemračte! Stačí, že se na nás mračí mraky. Dneska jedna dlouho rozepsaná básnička, se kterou jsme si nevěděla rady, protože jsem tak nějak ztrácela a objevovala myšlenky, aneb několikrát při psaní ztratila, přetrhla a zauzlíkovala nit. Podle toho to také v konečné podobě vypadá, ale...no, stejně jsme se rozhodla o ni s vámi podělit. Mnoha hlubokých nedostatků po obsahové i jazykové stránce jsme si vědoma. Snad se i přesto bude někomu z vás alespoň trošičku líbit. Ať vám slunce prozáří šedivé dny Vaše Illienel (fotka z jara 2013 - zámecká zahrada) Šeptání stromů... Uprostřed zelené svatyně staleté... Jenž všechno poznání lidstva v sobě ukrývá... Jsem zcela bez dechu v této ...