Illienel

Mí milí, vítám vás v zemi věčně zapadajícího slunce. Když po noci temné rozední se a vy uletíte na křídlech fantazie. Když konečně můžete snít. Je to jako znovu dýchat. A čerstvý vzduch léčí. Stejně jako naše snové světy a příběhy... Děkuji, že mohu znovu plout tím krásným vesmírem. Vaše Illienel Imaginarius - Iluze stá pátá Hudba: Dr. Who Soundtrack - This is Gallifrey Ležela v trávě a odpočívala. Přemýšlela. Myslela na svůj domov. Na zem, kterou znala od narození. Kde vyrostla. Na to, že to vše opustí. Možná bez možnosti návratu. Ale hlavně myslela na něj. A na to, že se k němu chce co nejdřív vrátit. Pak je spatřila. Byly tam. Stíny. Postavy. Slunce prchájící před mraky jí ukazovalo čas. Čas, kterého zbývalo sotva na jeden nádech a přeběhnutí lesní cesty. Slunce zoufale prchalo před černou stěnou. Ona také musela prchnout. Stejně zoufalá. Nestihne to. Měla by si to promyslet. Rozloučit se. Ale nemůže. Musí jít. Musí to stihnout! I kdyby se tam měla dostat jen její část. Věděla, že j...

Má smysl se vracet a snažit se křísit něco, co už je polomrtvé? Nebo je snažší a smysluplnější dát život něčemu novému? Přišla bouře zlá Zář majáku pohasla Hvězdy se skryly Jen trosky lodě zbyly Kde dřív přístav byl Já měla to tu ráda Svou zátoku snů Bárky duší spřízněných Pluly v okolí A co chvíli přistály Z místa milého Odplula jsem s odlivem Proudy mě strhly Bouře zlámala vesla Z plachty jen cár zbyl Zda novou loď postavím To je ve hvězdách Já bojím se návratu Ale není nic Co přál by si Maják víc... Chtěla bych se vrátit Do přístavu s majákem Chtěla bych se vrátit Plout dál zátokou snění Chtěla bych se vrátit Na ostrov opuštěný Chtěla bych se vrátit Však otázky hlavou zní Chtěla bych se vrátit Nevím, mám-li vůbec kam Nevím, dokážu li plout Najde sem někdo cestu? Nechci tu být sama...

Dnes bez úvodu...jedna nevím co...báseň? Myšlenkové blouznění? Nevím. Nejspíš jen pár slov... (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Nezabíjejte sen... Každému je ukradený Snění je terčem posměchu Tak nebuďte nás, vždyť jsme vám lhostejní! Nezabíjejte sen... Někdy každý člověk zažije pád zámků vzdušných Tisíce střepů ledových zasypou cestu vpřed, naděje, víra, přání... ...ztrácí se pod lavinou. Cíl mizí v bílých dálkách zář sněhové pláně oslepuje zrak Už nevidím svůj sen, z Panovy lodi zbyl jen vrak. Nezabíjejte sen! My potřebujem plout... Z křišťálového paláce zbyl jenom klíč Odemkl jsem dveře do Říše divů, pod troskami našel Orákulum... Bylo prázdné, až šel z toho strach Cesta i cíl, k němuž chtěla jsem jít, přání a sny, zámky, klíče, lodě... Zmizely pod přílivem reality, zaplaveny tmou, beznadějí, slzami... Má bájná Atlantido, Říše snů, má pohádková zem... kdo tě potopil? Zabíjíte sny... Už se nechci probudit!

Zdravím vás! :-) Jednoho podzimního večera pod vlivem horkého ajurvédského antistresového čaje, klavírních skladeb Yirumy, teplé peřiny a záře solné lampy...Největší Múza přichází vždy chvíli před usnutím aneb psáno chvíli před půlnocí. Ať čerstvý vítr odnese vaše trápení a jako listí padá ze stromů, ať z vás spadne vaše únava. Slunce vašim dnům :-) Vaše Illienel Napsáno přímo pro Lyru, které také patří věnování. "Přeji Ti všechno štěstí světa, Lyro." Říjnové slunce naposledy pohladilo javorový list. Malířův štětec dokončil svou práci. Barevnou závěj pod korunami stromů prozářil další záblesk zlata. A ty tu ležíš. Jen tak. Ponořená do světla, barev a stínů. Necháváš se unášet molovými tony klavíru. Utápíš se ve své vlastní fantazii a vzpomínkách. Ani si nevšímáš, že tě pomalu halí tma. Skrytá v její přívětivé náruči, probouzíš se do sna. Vítr odněkud přivál vůni lékořice. Sedíš v houpacím křesle u krbu a nevíš. Netušíš, co je skutečnost a co jen snění. Za okny se válí mlha hu...

Mír s vámi! Jak už to tak bývá, s podzimem přichází chřipky a melancholie. Sklíčenost, zaviněná z části počasím, přecházející u některých jedinců v takzvané "podznimní deprese". To však není můj případ. Jak dobře víte, jsem sice tělem i duší melancholik, ale stejně tak optimista. Tudíž se žádná deprese nekoná (minimálně ne prozatím). Přesto se nemám nejlíp. Selhala mi psychika, jsem v poslední době hodně labilní a každou chvíli na výbuch nebo zhroucení. Ale naštěstí jsou tu lidé, kteří mě vždycky podrží :-) Co mě život naučil? Je lepšé, když nezůstáváte na svá trápení a problémy sami. Nejenom radost s druhým sdlej, je-li Tvůj přítel, v neštěstí přijde. Když nedokážeme sami vstát, musí nám někdo podat pomocnou ruku a vytáhnout nás zase na nohy. Šťastný každý člověk, který má takového přítele. Nenechte si ho vzít :-) Dneska tedy opět něco "ze šuplíčku", poněkud mladšího data, i když zase ne tolik. Původní písnička (v přesném opisu, tak, jak tehdy vypadala) zhruba někd...

Zdravíčko :-) Obrazně i doslova. Taky je ve vašem okolí každý nemocný? A taky to u vás ve třídě vypadá jako v lazaretu? U nás nemocnost stoupá závrtanou rychlostí. Bojím se, že s mou nulovou imunitou dlouho nevydržím, ale kdybych přece jen onemocněla a musela zůstat doma, bude to mít pro vás jeden pozitivní důsledek. Budu mít jednorázově více času na blog a bude šance, že se nějak výrazněji posunu v psaní Neviditelných.Ti zatím čekají an volný víkend, který by měl nastat za 10 dnů. Tak uvidíme, jestli se mi je povede zviditelnit ;) Dneska několik fotek z návštěvy skleníku. Kdo bude znát jméno některé ze zveřejněných rostlinek a napíše mi je (případně vymyslí přiléhavé a vtipné pojmenování), tomu za odměnu napíšu drabble na přání, bude-li chtít. Návštěvu zvláštního místa plného prapodivných rostlinek jsme vykonala ve společnosti mých dvou blogových vil, Rainy a Emmanuelle. Zde se můžete podívat, co tam potěšilo naše zraky... Mějte se famfárově a pijte zázvorový čaj! Budete zdraví :D Vaš...

Zdravím! Omlouvám se za dlouhopu neaktivitu - viz výše. Maturita buší na dveře, přijímačky zrovna tak a aby se z toho člověk nezhroutil nebo nezářil příští září na opravkách, musí tomu věnovat opravdu dost času. Připočítejte dojíždění, rozvrh s až 10 hodinami denně, stálou únavu a neschopnost soustředit se na psaní něčeho kloudného a máte výsledek. Naprostá neschopnost věnovat se trochu blogu a přidat něco nového. Tímto se omlouvám především Surynce, Rainy a Juliet, že teď pořádně nečtu jejich blogy, natož abych psala komentáře. Neslibuji, kdy to napravím, ale věřte, že to mám v úmyslu. Čas je však teď pro mě velmi relativním pojmem... A protože nemám energii k tvorbě něčeho nového, protože jsme uklízela šuplíky a objevila staré "poklady" a protože mi je líto, že to tu zeje prázdnotou a brzy to tu zasype pouštní písek, rozhodla jsme se přidat sem pár pokladů z mých literárních předzačátků. Aneb výtvory z dob páté až sedmé třídy (přibližně). Dnes tedy má první "fanfiction...