Illienel

Přátelé a kamarádi, věřte nebo ne, dnes jsem při úklidu a balení se na "dovolenou" objevila v jednom bloku básničku, na jejíž existenci jsem stačila úspěšně zapomenout. A přitom to není zas tak dávno, co jsem ji psala (nejvýš tři roky). Vždycky jsem toužila po romantickém vztahu, kde by mi partner psal básně (či jiná díla), nosil mi květiny či pekl koláče a nosil snídani do postele. Občas. Jednou za rok. Ale bez ohledu na to jsem brzy po zamilování se zjistila, že to v žádném případě neznamená,, že sama nemůřu mít podobné tendence a přivádět je do reality (dobře, až na to nošení květin :D). Takže zde je básnička, kterou jsem napsala mému milému jednoho rána, úplně nečekaně, bez nějakého tvůrčího záměru a možná i bez jistoty záměru tu báseň dát potom dotyčnému přečíst. Jestli jsem tak nakonec učinila nebo ne můžete zkusit hádat, každopádně dnes a tady se o tu básničku podělím s vámi. Třeba pobaví a zvedne náladu v krušných časech. :-) Mějte se rádi a stále hledejte důvody k ra...

Zdravím! :-) Dnes tu pro Vás mám básničku, kterou jsem vytvořila na letošním kumštýřkém táboře Vlaštovky, jehož součástí byly spisovatelské workshopy. Kromě mnoha jiných užitečnýcha zajímavých věcí jsme si tam zkusili hrát "Básničkovou hru". Díky této hře jsem napsala několik specifických básnických výtvorů, které Vám tu budu postupně zveřejňovat. V čem hra/aktivita spočívá? Máte určitý obnos "herních peněz" a za ty si kupujete slova, ze kterých se pak snažíte slořit básničku. Vedoucí (Laisi) má velkou zásobu kartiček a na každé kartičce je nějaké pěkné slovo. Vždycky před vás položí 3 náhodně "vylosovaná" slova a vy si vyberte alespoň jedno z nich, které si "koupíte". Můžete si koupit i dvě nebo všechny tři. Za každé písmeno daného slova zaplatíte jednou herní mincí/jedním bodem, z těch, které máte k dispozici. Celou dobu tedy kalkulujete i s penězi, přemýšlít,e zda se vyplatí koupit spíše jedno delší slovo nebo dvě kratší apod. Slova, která mát...

Milí čtenáři, po delší době pro Vás opět něco mám. Maličkého, krátkého, jen takové zastavení, akorát na jedne šálek čaje. Mám před státnicemi, snažím se psát bakalářku jako o život, abych stihla termín odevzdání, do toho bojuji s nemocema apod., však už to u mě znáte. Vše je při starém. :D Nebo ne? Kdo ví... V šuplíčku mám pro vás několik článečků, ale pořádný čas na jejich přepsání a vydání budu mít bohužel asi až od února. Snad na mě počkáte. Dnes tedy čajová miniatura, inspirovaná haiku, leč s jinou délkou verší (vždy 5 slabik). Třeba někoho potěší a vykouzlí na tváři drobný úsměv nebo hřejivý pocit tam, kde básně klíčí. Mějte se krásně a užvejte si všeho dobrého, co vám podzim nabízí. vaše Pomněnka Illienel V celičkém světě nikdy nebude dost horkých dlaní kouřícíh šálků plněných vůní chutí co laská světýlek v šeru maličkých knížek velkých básníků sednem si k sobě snad na okamžik svět se utiší souznění srdcí tiší a hřeje jak teplá lázeň čokoládová hutná a sladká chvíle pro nás dvě.

Zelený, bílý, ovocný nebo černý, každý má ten svůj... Autorkou obrázku je LiigaKlavina Hrníček v dlaních pokoj Tvůj naplní hned omamnou vůní Otvíráš knihu dešťové poezie vplouváš do stránek Básně a čaje srdce nám zahřívají jak šálek v ruce Deník je knihou života tvého zrcadlem duše Čaj je přítelem lahodný, vroucí vždy dá ti sílu Teplo v tvém srdci nápoj obnoví zahřeje ruce Pro druhé mít vždy vřelé objetí jenom čaj umí Utišit bolest osušit slzy zmírnit trápení Zahnat zlou zimu prokřehlým prstům navrátit zas cit a jen tak sedět v křesle pod dekou svůj milý čaj pít Listovat knihou čajových básní cítit se krásně Myšlenky zvolna myslí mi tečou z kapek jsou verše Chytám do sítka čajové lístky hádám co chtěly mi asi říci o světě básní čajů a vůní . . .

Zdravím vás! Vím, dnešní básnička se tématem do adventního času příliš nehodí a mrzí mě, že vám v tak krásném ročním čase přináším tak smutné téma, nicméně Múza je vrtkavá dáma a málokdy nám přinese to, co bchom si zrovna přáli. Abyste se však nemýlili - mám se krásně a jsem šťastná, dnešní miniatura nijak nevypovídá o mém současném stavu (leda snad na tu migrénu a bolavý krk, ale to je jiná kapitola :D). Vznikla už dávno, ale dlouho byla rozepsaná, vypadalo to už téměř beznadějně. Dnes se mi ji však konečně, ani nevím jak, povedlo dopsat. Sice možná trošku křečovitě, nepovedlo se mi druhou slokou držet schématu a lehkosti té první, ale přesto jsem básniču prohlásila za dokončenou. A protože už je tu delší dobu opět prázdno a nechci,a by mi blog zapadal sněhem, přináším vám ji k přečtení. Třeba v ní najdete i kapčku něčeho pozitivního. ;-) Mějte se krásně, přeji vám radostné a poklidné prožívání adventu! vaše Pomněnka Illienel Bolest je zvláštní věc, do dlaní ji nevezmeš, protože ji ne...

Zdravíčko! :-) Dnes je památka našich věrných zesnulých - Dušičky. Je to takový smutný svátek, plný vzpomínání a rozjímání, svíček a návštěv hřbitovů. Proto dnes nevyjde nic veselého, ale jedna hledající střípková z mého archivu.jak je stará, v jaké situaci jsem ji psala, netuším...ale mám pocit, že to, co je v ní obsažené, se v mém životě neustále opakuje. Možná ve všech životech, nejen tom mém. Kdo ví...zkrátka takový životní kolotoč...kdo z něj najde cestu, která vede kupředu? Přeji vám pěkný podzimní víkend vaše Pomněnka Illienel P. S. Věnujme prosím vzpomínku tě, kdo náš svět už opustili, našim starším příbuzným, i těm, které jsme třeba nestačili poznat, a především těm lidem z našeho okolí, kteří museli tento svět opustt předčasně a nečekaně. Cesty jsou přede mnou, kam mě dovedou? Nemám zdání... Cesty jsou přede mnou zas na křižovatce stojím a nevím, co dál, kam jen se dát. Kolotoč, kolotoč, život se roztočil, na tu rychlost nestačím, držím se ze všech sil, hlava se motá. Kolotoč...

Zdravím vás! Díky vám všem, kdo jste na tento blogový přístav ještě zcela nezanevřeli nebo nezapomněli, i přs jeho opět dlouhou neaktivitu a stále sem občas zavítáte. Proč jsem se tak dlouho neozývala? Ne, neumřela jsem. Ale byla jsem velmi dlouho nemocná. Vlastně ještě jsem. Už skoro rok marodím a není to zrovna lehké. Nechodím do školy, ani do práce, často nemám síly ani na základní fungování v domácnosti. Stále ale doufám, že se můj stav brzy zlepší natolik, abych mohla dokončit školu a pak si najít práci, alespoň na částečný úvazek. Přesto mám i dobré zprávy - vdala jsem se. Za toho nejlepšího muže, jakého jsem mohla potkat. Jsme spolu dva a půl roku, z toho půl roku bydlíme ve společném pronajatém bytě. Vdanou paní jsem teprve necelé dva měsíce, ale jsem nesmírně šťastná. Miluji ho a on miluje mě. A dáváme si to každodenně několikrát najevo. S ním je mi krásně i tehdy, kdy mi jiak dobře není. A proto mám opět chuť do tvoření. A snad i ten čas. Přípravy svatby byly náročné, nejen č...

Hola hej! Tak a je to tady! Už i já jsme se rozhodla překonat sama sebe a všechny nepřející okolnosti a pustit se do výzvy 101 cílů za 1001 dnů . Tímto velmi děkuji Alithee , jejíž vlastní výzva mi byla konečným potřebným impulsem a mému snoubenci Timbovi , díky němuř mám odvahu se měnit k lepšímu , protože vím, že nemusím. Jo, možná to zní zvláštně, ale když víte, že vás někdo miluje takové, jac jste (a přesto, jací jste), je mnohem příjemnější se pokoušet zlepšovat to, co by stálo za zlepšení, protože nejste ve stresu a víte, že nemusíte, ale chcete . Pro sebe, pro něj, pro druhé. A to je mnohem větší a lepší motivace než nátlak a pocit "musím, nebo...". Timbo mě taky ochotně, trpělivě a vytrvale podporuje ve cvičení - ač to kvůli váze nebo postavě nepotřebuje, cvičí se mnou a dělá mi tak z kdysi neoblíbené činnosti jedny z nejzábavějších společných chvílí. A díky němu mám také konečně domov, který se můžu snažit zvelebovat a někoho, o koho můžu pečovat , komu můžu v...

Jedna noční ...obsah v trochu jemnější verz odpovídá atmosféře obrázku a názvu "básně", proto čtení doporučuji jen těm, komu nevadí číst ode mě i zcela nepozitivní tvorbu . Jedná se o velmi osobní , terapeutickou poezii ... Autorka původního obrázku - Rivka Korf Hodiny tikají do ticha večera, blíží se půlnoc, čas stínů a můr. Podivná úzkost náhle mě sevřela, blíží se počátek bálu všech stvůr. Ta úzkost, jež mě objímá, mi není zcela neznámá. Společnost mi dělává už řadu dlouhých dní. Téměř každý večer klepe na dveře, sál v mém nitru se jí bez odporu otevře. Zaplní ho strach, výčitky a temnota. Úzkost se raduje, v depresi rozkvétá. Zdroj obrázku Autorka obrázku - Michelle114

Milí čtenáři! Přináším vám básničku , která je vlastně písničkou , ale prozatím tu bude jen v textové podobě. Ono totiž dostat se od melodie poletující uvnitř mysli k nahrávce písničky ze zpěvem a hudebním nástrojem (a nejlépe i notovým nebo akordovým zápisem) je cesta dlouhá a náročná. A já to nemohla vydržet a chtěla se s vámi , než tuto cestu ujdu, podělit alespoň o to, co stálo na jejím počátku. Jde ovůbec první mou báseň , která byla od začátku psána s myšlenkou a cílem, udělat z ní písničku . Přesto doufám, že zde najde své místo i sama o sobě ...než přijde čas. :-) Alespoň Vám to umožní zapojit fantazii a umělecký cit a zkusit najít vlastní melodii či nápěv. Snad mi odpustíte, že na tu mou, si budete muset ještě chvíli počkat. A ano, nejdříve bude nejspíš na řadě melodie a nahrávka k Letí, letí. Mějte se krásně a žijte dny s písničkou! :-) vaše Pomněnka Illienel P. S. Pod perexem je věnování. Obrázek je od Charlie Pro Aredhel , protože to ona mi dala odvahu zase psát a vě...

Pěkný večer všem! :-) Nečekali jste mě tu tak brzo, že? Musím přiznat, že ani já jsem nečekala (a nedoufala), že bych pro vás měla něco hotového do dvou dnů od zveřejnění návratové básničky. Nejdřív jsem přemýšlela, že dnešní věcičku zveřejním třeba až za týden, abyste měli čas přečíst si a okomentovat tu předchozí a aby mi aktivita na blogu vydržela o něoc déle. Jo, chtěla jsme si pro jistotu dělat maličké zásoby článků k vydávání. Ale...nakonec jsme se rozhodl, že na to peču. Víte...chci, aby moje články na blogu (pokud to nejsou záměrně vydávané archivní věci) byly autentické . Tudíž abych je zveřejňovala v době, kdy vznikly, a ne v době, kdy nemám co vydávat. Vždyť můj blog je má kronika. A co lépe ukazuje, jak se peru se životem a co zrovna prožívám, než moje básně? Proto vám ji sem dávám už dnes. Dalo by se říct, že je úplně čerstvá , sotva utržená ze stromu (jak se sami dočtete, obrazně i doslova :D). Není to ani tak básnička, je to spíš takový popěvek úplně jednoduchou, vesel...

Zdravím vás! Po velmi dlouhé době jsem konečně zase napsala báseň , dá-li se tomu vůbec tak vznešeně říkat. Možná prostě spíš něco ve verších. Co mi neuteklo dřív, než jsem to stačila zapsat . I když tohle je stejně až druhý pokus, první se mi smazal a já musela vzpomínat a pokoušet se dát to znovu dohromady co nejvíce stejně. Jak se mám radši psát nebudu, dobré to není, ale něco z toho možná bude v příštích článcích, jak jinak, než v umělecké podobě (Proč to psát přímo, že? Kdo by to četl?). Protože je to po dlouhé odmlce "první" tvorba tady pod majákem, budu moc vděčná za vaše reakce. Zpětná vazba je pro mě důležitější než dřív. Mějte se pěkně a nepřestávejte tvořit a snít! vaše Ilienel Navštiv mne, Múzo, pohlaď mé skráně, v té zimní noci chladivé. Zahřej mé dlaně, ať zkřehlými prsty mohu psát opět básně své. Útržky veršů na oroseném skle, jen spatří svět, hned zmizí zas. Jaká to škoda, vyprávět všem chtěly, o světě, jenž je plný krás. Leč byla to jen slova, nebyla spj...

Milí návštěvníci tohoto blogového místečka, dlouho tu bylo ticho. Přístav zůstal opuštěn a světlo majáku pomalu vyhasínalo. Moje světýlko však svítilo čím dál více, konečně v mém životě nastaly velké pozitivní změny, díky kterým jsem měla dost síly žít s úsměvem i bez útěchy modrého přístavu. Bylo mi ale líto, že nechávám majáček pohasínat a nemůže dál svítit vám, mým milým a vzácným hostům. Nebudu vám lhát. Byly doby, kdy jsem si na tohle místo ani nevzpomněla. Ale pak byly chvíle, kdy jsem si vzpomněla a...kdy se mi stýskalo. A měla jsme pocit, že jsem opustila něco, co mi přece jen svým způsobem trochu chybí. Proč? Odešla jsem bez rozloučení. Neukončila jsem tuto kapitolu mého života a nechala tuto blogovou kroniku nedopsanou, otevřenou, ale s prázdnými listy a vyschlým perem. Teď se vracím, abych se s vámi rozloučila...a nebo se vrátila k psaní. Ovšem jen velmi velmi nepravidelnému, nárazovému, jak přijde, čas, chuť, potřeba či nápad. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Ovše...

Ahoj! :-) V posledních třech měsících se toho přihodilo opravdu hodně a já nbyla nejen schopná napsat a zveřejnit články, ale ani jsem nedovedla říct, zda budu s blogem pokračovat. Nicméně stále jsem ještě tady, někde, trochu nenápadně... ještě jsem neodešla . Nemohla bych zmizet a ani se nrozloučit. Jednou nejspíš přijde den, kdy budu muset říct sbohem, ale dnes to nebude. Dnes ještě ne. I když možná brzy...Dneska se s vámi podělím o výzvu Já obrazem , k jejímuž plnění mě na svém blogu nominovala Tani . Autorkou tohoto blogového projektu je Monica Otmili a pravidla jsou jednoduchá - vytvořit fotografii věcí, o kterých si myslíme, že nás nejlépe charakterizují , ideálně mex. 8 položek a popsat, proč jsme je zvolili. Musím říct, že to pro mě byla opravdu zajímavá zkušenost a tento projekt zatím dle mého názoru patří k nejlepším blogovým výzvám, co na blog.cz kolují. Děkuji tímto Monice Otmili za nápad a Tani za nominaci. :-) Mějte se krásně vaše Illienel P. S. Obsah tohoto čláku se ...

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl. ...

Moji milí, jak jste si možná někteří všimli (nebo všimnete), minulý týden v pátek nevyšel článek, jako obvykle. A nevyšel ani dnes ve 12 hodin. Já...nějak jsem přestala úplně zvládat a stíhat, neměla tetokrát nic přednastaveného ani nachystaného a úplně na to zapomněla. Chtěla jsem vám potom zveřejnit článek alespoň se zpožděním. Bohužel jsem ale v těchto dnech ve více než časové i jiné tísni a proto musel článek počkat a přidávám ho až dnes. Protože momentálně nemám čas něco vytvářet a v anketě, jaké články byste si tu nejvíc přáli se objevila i řada hlasů pro tagy, řetězáky a osobní články , podělím se dnes s vámi o "řetězák", jehož původ už bohužel neznám a je možné, že jsem si ho upravila, nevím. Je na motivy známé psychologické hry "Co by byla, kdyby byla...?". Princip vám jistě nemusím vysvětlovat. :-) Protože však více než cokoliv jiného popisuje a odhaluje mé já , bude zařazen do rubriky Illienel se představuje, kam podle mě patří nejvíce. Mám tuhle hru m...

Ahoj! :-) Dnešní básnička je zvláštní třemi věcmi. První z nich - je napsaná na Téma týdne z anekty v Klubu snílků , keré nakonec ale anketu nevyhrálo a nebylo tak vyhlášeno. Nicméně já začala už po spatření inspirace v anketě psát a tak básnička na téma "Jako fénix vstává z popela" vznikla, ač TT na vzducholodi bylo nakonec jiné . Druhá zajímavost - první dvě sloky vznikly velmi rychle , měla jsem však problém na ně navázat . Jakkoliv jsem se o to pokoušela, nedařilo se mi pokračovat v původní myšlence , aniž bych úplně zničila formu a ladění prvních dvou slok. Tak jsem nakonec rezignovala a pokračovala dál, ačkoliv se myšlenka slok od původního záměru mírně posunula . Básnička měla být delší, ale po napsání poslední strofy mě cosi zastavilo...a já už nic nedodala . Přišlo mi, že se básnička nachází v dobrém okamžiku a nechtěla jsem jej narušit. Nicméně potřebovala jsem ujištění Smíška, Tani a Aredhel, než jsem měla odvahu říct ano, tohle je hotová básnička . Takže se obá...

Moji milí, dnes tu pro vás mám konečně něco nového, žádnou šuplíkovku . Stal se zázrak a já zase básním . Inu, když deprese a spleeny nedají pokoj, je nejlepší čas na vyzkoušení poetoterapie v praxi . :-) A vypsat se v básních, to pro mne vždy bylo a stále je jeden z nejlepších způsobů. Takže tady jedna...půlnočn í. Datum vzniku - noc z 25. na 26. dubna. Byl to náročný den...ale spadlo to ze mě, tíseň odplula ve verších na vlnách slz. A bylo lépe. Snad se vám budou líbit. budu moc ráda, když mi povíte , jak na vás působí a jaká je vaše interpretace. Bábnička to není nijak složitá, ale...no, uvidíte sami. Nakolik je biografická a nakolik jde jen o umělecký přenos si tentokrát nechám pro sebe. Ale můžete hádat . :-) Někteří možná i pochopíte... Mějte se moc krásně! vaše Illienel Básničku bych ráda věnovala Lyře , proto, že ona se mnou prochází všemi mými neštastnými láskami od chvíle, co se známe (a bude to už 6 let), včetně "té jedné" a protože bych jí moc přála, aby v t...

Ahoj! :-) Dneska tu mám článek, který patří k těm tzv. nekonečným. Článek, který budu neustále aktualizovat a který bude žít svým vlastním životem. O co jde? Jedná se o starý projekt Niky Roovy, nzvaný Abecední knižní výzva. spočívá to v tom, že zapisujete pečtené knížky podle abecedy - dle prvního písmene názvu knihy a snažíte se dát dohromady celou abecedu. Mimo to je zajímavé pozorovat, jaká písmena jsou v názvech námi čtených knih zastoupena nejčtasěji, jaká téměř vůbec a jká méně obvyklá se přece jen občas objeví (no dobře, možná to zas tak zajímavé není, ale já prostě miluju takovéhle "statistiky" apod. :D). A v neposlední řadě je to samozřejmě i seznam knih, které jsme přečetli, takže něco jako minimalistický čtenářský deník - nezapomenu díky němu alespoň na to, že jsem knihu daného jména četla. Protože jsem však tento projekt začala vyplňovat teprve asi před dvěma lety a šla po paměti, rozhodně tu všechny knihy nejsou. Snažím se stále vzpomínat a průběžně dopisuju tit...